Na prohlídce Stachelbergu sestoupíte z bunkru T-S 73 do podzemí, kde jsou dodnes vidět stopy po ražbě a původní stavební postupy. Zpřístupněný okruh měří více než kilometr a vede chodbami, kasárenskými prostory i rozlehlými sály. Hlavní prohlídka trvá přibližně 50 až 60 minut.
Rozestavěná pevnost pod Babím
Stachelberg měl bránit postupu německé armády od hranic přes Libavské sedlo směrem k Trutnovu a dál do vnitrozemí. Stavba nad Babím u Trutnova začala v říjnu 1937. Projekt počítal s dvanácti těžkými bojovými objekty, jedenáct z nich měly propojit podzemní chodby a sály. Celý systém měl dosáhnout délky přibližně 3,5 kilometru a místy leží až 50 či 52 metrů pod povrchem.
Mnichovská dohoda práce zastavila dřív, než pevnost získala plánovanou podobu. V létě 1938 byl vybetonován první objekt, pěchotní srub T-S 73. Jiné části zůstaly ve fázi základů nebo rozpracovaných šachet. U objektu T-S 74 je dodnes k vidění základová deska; jeho vstupní výtahová šachta, hluboká 24 metrů, není přístupná.
V podzemí čeká také diorama v životní velikosti, které přibližuje práci horníků, výdřevu a odtěžování horniny. Stachelberg tak nepůsobí jako dokončená expozice, ale jako staveniště, jehož jednotlivé fáze zůstaly zachované.
Výzbroj zůstala jen v plánech
Podle projektu mělo tvrz obsluhovat zhruba 800 až 1 000 mužů. Její výzbroj měla zahrnovat deset houfnic, čtyři minomety, protitankové kanony a desítky kulometů. Plánovaná palebná síla přesahovala 200 dělostřeleckých granátů a min za minutu. Stachelberg se však v této podobě nikdy nestal fungující pevností a do bojů se nezapojil.
Po dohodě v září 1938 československá posádka areál opustila a podzemí nechala zaplavit. Němci pevnost prozkoumali, k dokončení ji ale nepoužili. Některé lehké objekty dostaly nouzovou výzbroj až roku 1945, kdy měly sloužit proti postupující Rudé armádě. K bojům v prostoru tvrze podle jejího provozovatele nedošlo.
Od toxického skladu k muzeu
Stachelberg byl v roce 1958 zapsán mezi nemovité kulturní památky. Jeho poválečné využití ale přineslo i nebezpečnou kapitolu: roku 1966 uložili do bunkru T-S 73 více než 100 tun vysoce toxického přípravku proti mandelince bramborové. Dobrovolníci začali areál vyklízet a obnovovat od roku 1988, první muzeum zde otevřeli v roce 1993.
Podzemí zůstávalo dlouho zatopené. Po proražení závalu v roce 2000 začala voda odtékat a o rok později do něj vstoupili první návštěvníci. Od roku 2011 areál vlastní spolek Stachelberg, který zajišťuje jeho provoz a pokračující obnovu.
V T-S 73 je vojenskohistorická expozice s fotografiemi, výkresy, modely opevnění a ukázkami výzbroje. Její součástí je plastický model celé plánované tvrze o rozměrech 8 × 2,5 metru. Venku lze navštívit také řopíky, které připomínají mobilizaci roku 1938, německé nouzové vyzbrojení v roce 1945 i využití opevnění v době železné opony.
Obnova se týká také techniky a jednotlivých objektů. Na T-S 81a byl po renovaci umístěn originální pevnostní kanon L1. Přibyla rovněž expozice Libuše volá Londýn, věnovaná radiostanicím, radistům a domácímu i zahraničnímu odboji.
Podzemní prohlídka a výhled z Elišky
V podzemí se teplota pohybuje kolem 9 °C a návštěvníky čeká 186 schodů, takže se hodí pevná obuv a teplejší vrstva oblečení. Pro děti jsou připravené pátrací hry v muzeu i venkovním areálu. V sezoně bývají přístupné také některé menší povrchové objekty.
Vedle pevnosti stojí rozhledna Eliška, dřevěná stavba z roku 2014 vysoká 24,5 metru. Vstup je volný. Z vyhlídkových plošin je vidět Libavské sedlo, okolní vrchy, Krkonošské podhůří i průběh trutnovské linie opevnění.