Z Pusteven se vydejte po modré značce směrem k Radhošti. Cestou ve výšce přibližně 1 120 metrů narazíte na Radegasta – postavu se zvířecí tváří, rohy, zbraní a rohem hojnosti. Socha, kterou na hřebeni vídají turisté, je kamennou kopií. Původní dílo sochaře Albína Poláška bylo kvůli drsným podmínkám převezeno do Frenštátu pod Radhoštěm.
Legenda o bohu a Poláškova podoba
Polášek pocházel z Frenštátu pod Radhoštěm a později působil jako profesor umění v Chicagu. Na Radegastovi pracoval ve 20. letech 20. století; konečnou podobu vytvořil v roce 1930 v pražském Novákově ateliéru. Dílo věnovali rodnému kraji krajané žijící ve Spojených státech, kteří jeho vznik finančně podpořili.
Socha spojuje mužské tělo se zvířecí, někdy popisovanou jako lví, tváří. Na hlavě má přilbici s rohy připomínající býčí hlavu, na oděvu sluneční motiv a v rukou zbraň a roh hojnosti. Nejde o archeologickou rekonstrukci slovanské modly, ale o Poláškovu uměleckou interpretaci pověstí spojených s Radhoštěm.
Podle místních vyprávění stála na hoře dřevěná, údajně pozlacená modla, kterou měli pohanští kněží před příchodem Cyrila a Metoděje ukrýt v podzemí. Existence takové předkřesťanské sochy na Radhošti ale doložena není a pochybnosti se vedou i o tom, zda byl Radegast všeobecně uctívaným slovanským bohem. Právě spojení pověsti a moderního uměleckého díla je součástí příběhu místa.
Horský originál vystřídala kamenná replika
Původní socha z umělého kamene, tedy betonu s kameninovou nebo žulovou drtí a železnou výztuží, měří asi 3,2 metru a váží přibližně 1,4 tuny. Přeprava do hor byla náročná. Podle místní tradice uvázl nákladní automobil ve strmé zatáčce a s jeho vyproštěním pomáhali silní selská koně z Trojanovic. Přípravy a převoz se podle některých zpráv rozběhly už v roce 1930, k instalaci a slavnostnímu odhalení došlo 5. července 1931.
Se slavností se pojí také vyprávění o bouři, při níž měl blesk zasáhnout vojáka čestné stráže. Jde o tradovanou epizodu, nikoli o doložený důkaz nadpřirozených schopností sochy. Zato vliv počasí na samotný materiál byl zřejmý: mráz a vlhkost na exponovaném hřebeni původní Radegast postupně poškozovaly.
V roce 1980 prošel restaurováním pod vedením sochaře Karla Hořínka a na Radhošť se vrátil 11. června 1982. Oprava však stárnutí umělého kamene nezastavila. Roku 1996 proto originál z hřebene odvezli, znovu restaurovali a umístili do vestibulu radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Na jeho místo se 4. července 1998 dostala replika z přírodního kamene, v místních materiálech označovaného jako vápenická žula. Vytvořili ji kamenosochař Jan Sobek a sochař Miroslav Zubíček pod vedením akademického sochaře Miroslava Machaly. Hotová kopie váží přibližně 3,38 tuny a odolnější materiál lépe snáší vítr, déšť i sníh. Přesun tak umožnil ponechat originál mimo drsné horské prostředí, aniž by Radegast z hřebene zmizel.
Další Poláškův Radegast i cesta dál po hřebeni
Polášek vytvořil ještě jeden velký originál, původně určený pro venkovní ateliér. Během války ho ukryli pod zemí v areálu Maškovy slévárny v Karlíně. V 50. letech sochu náhodně objevili a v roce 1961 ji nabídli pražské zoologické zahradě. Také ona vyžadovala náročné restaurování, při němž se opravovaly trhliny, koroze výztuže i poškozené části rohu hojnosti.
Úsek z Pusteven kolem Radegasta a dál na vrchol Radhoště měří přibližně čtyři kilometry. Na Pustevny se dá z Trojanovic dostat lanovkou z Ráztoky nebo pěšky; přijet lze také přes Prostřední Bečvu. V zimě tam mohou být horské podmínky a při souvislé sněhové vrstvě jsou potřeba sněhové řetězy. Od sochy lze pokračovat kolem vyhlídky Cyrilka ke kapli svatých Cyrila a Metoděje a sousoší věrozvěstů. V okolí jsou občerstvení a od roku 2025 také kompostovací toalety. Počasí se na hřebeni může rychle měnit; trasa vede územím CHKO Beskydy.
Originál je zatím umístěn ve vestibulu frenštátské radnice, kam se lze dostat především v provozní době úřadu. K 31. srpnu 2026 město připravovalo jeho přesun do takzvané Radegastovy svatyně v bývalém turistickém informačním centru na náměstí Míru. Prosklený výkladec s digitálním panelem má zpřístupnit sochu z veřejného prostoru v širším režimu. Dokončení úprav se očekávalo přibližně do konce října 2026.