Hradní zřícenina Lichnice stojí na ostrohu Světlík nad Podhradím u Třemošnice, zhruba 480 metrů nad mořem. Její poloha na skalním výběžku Železných hor nebyla náhodná: většinu areálu chránily strmé svahy a hluboká Lovětínská rokle. Východní strana byla přístupnější, a proto ji zajišťovaly příkopy a valy.
Výhled z rozhledny Milada
Dominantou dochovaných zbytků hradu je torzo okrouhlé věže, která měla původně také obytnou funkci a dosahovala průměru přibližně dvanácti metrů. Dnes v ní stojí rozhledna Milada. Desetimetrová konstrukce byla otevřena v roce 2017 a na její vyhlídkovou plošinu se stoupá po dřevěném schodišti. Kvůli ochraně historického zdiva není rozhledna s věží propojena.
Za dobré viditelnosti se nabízí daleký pohled do české krajiny. Turistické údaje uvádějí dohled až kolem 140 kilometrů; mezi vzdálenými místy, která lze spatřit, jmenují například Milešovku, Říp, Sněžku, Bezděz, Kutnou Horu nebo Kolín.
V areálu jsou patrné také části hradeb a obvodového zdiva, zbytky paláců, sklepy, příkopy a valy. V severní části lze rozeznat pozůstatky čtyřbokého paláce se západním křídlem. Pozornost poutá i mohutná štítová zeď, která chránila hradní palác; její šířka se podle regionálních popisů pohybovala kolem sedmi metrů. Jde o torza poznamenaná dlouhým chátráním i pozdějšími zásahy.
Hrad Ronovců a královské sídlo
Lichnice vznikla ve 13. století a její počátky jsou spojeny s Ronovci, později známými jako rod z Lichtenburka. Z názvu Lichtenburk se postupně vyvinulo dnešní jméno hradu. Trojúhelníkově uspořádaný areál sloužil nejen jako šlechtické sídlo, ale také jako důležitý strážní bod v krajině.
Ve 14. století se hrad dostal do královského majetku. Panovníci jej následně dávali do zástavy různým šlechtickým držitelům a výrazně ho rozšířili Trčkové z Lípy. O významu Lichnice svědčily paláce, obytné prostory i rozsáhlé opevnění, které mělo obstát v dobách konfliktů.
Obléhání se propsalo do okolní krajiny
Významnou kapitolu dějin hradu představují husitské války. Husité Lichnici obsadili roku 1421, v letech 1428 až 1429 ji pak obléhali východočeští sirotci. Stopy jejich postavení se zachovaly v terénu kolem hradu, takže pozůstatky bojů lze hledat i mimo samotné zdi.
Archeologický výzkum obléhacího místa v trati Ohrada přinesl 437 úlomků keramiky. Soubor zahrnoval kuchyňskou a stolní keramiku, kamnářské výrobky i keramiku stavební a nálezy prošly také archeometrickými analýzami. Roku 1469 se Lichnici neúspěšně pokusila dobýt vojska uherského krále Matyáše Korvína.
Od požáru k dnešní zřícenině
V roce 1610 hrad vyhořel a už nebyl obnoven. Po třicetileté válce nařídil císař Ferdinand III. jeho záměrné poboření, protože opevněná sídla mohla sloužit jako opěrné body odporu. V 18. a 19. století se pak hradní zdivo využívalo jako dostupný stavební materiál.
Systematické odkrývání základů a konzervování zdiva začalo až ve 20. století. Součástí prací byly také úpravy příkopů, valů a zbytků vstupního opevnění. Podoba, kterou má areál dnes, tak souvisí nejen se středověkým hradem, ale i s pozdější péčí o památku a její archeologické pozůstatky.
Dívčí kámen a Žižkův dub
Výlet od hradu lze prodloužit k vyhlídce Dívčí kámen, odkud je vidět do Lovětínské rokle. Asi 300 metrů jihovýchodně od Lichnice, na okraji Podhradí, roste památný dub letní známý jako Žižkův dub. Měří 21 metrů, obvod jeho kmene činí 923 centimetrů a stáří se odhaduje na 750 let.
Strom dostal jméno podle husitské tradice spojované s obléháním Lichnice; přímá přítomnost Jana Žižky u dubu doložena není. Podle pověsti byl vysazen při založení hradu. Odborné odhady jeho stáří se pohybují přibližně mezi 600 a 800 lety, tuto možnost tedy připouštějí, ale nepotvrzují. Pozoruhodný je také dutý kmen, do kterého by návštěvníci neměli vstupovat.
Hradní areál je přístupný především pěšky. Terén je nerovný, cesta vede kolem příkopů a na rozhlednu se stoupá po schodišti. Provozní doba i vstupné se mohou měnit podle sezony a kulturních akcí; informace poskytuje město Třemošnice.