U Třebotova se krajina během krátké procházky proměňuje: od otevřených skalních svahů přes teplomilný les až po vlhčí porosty u potoka Švarcavy. Přírodní rezervace Kulivá hora leží severně od potoka, asi 700 metrů západně od Solopysk. Zaujímá přibližně 22 hektarů a rozkládá se v nadmořské výšce zhruba 270 až 360 metrů.
Jeden hřbet, několik různých prostředí
Na vápencových svazích se střídají skalní stepi a suché trávníky s teplomilnými doubravami, dubohabřinami a suťovými lesy. Blíže k Švarcavě přibývá vlhkosti a objevují se zbytky lužního lesa. Rozdílné podmínky na malé ploše vytvářejí prostředí pro druhy, které potřebují buď slunné a suché stanoviště, nebo naopak stín a více vláhy.
V otevřených částech rezervace byly zaznamenány například řebříček panonský, chrpa chlumní, locika vytrvalá, vlnice chlupatá, hlaváč šedavý, rozrazil časný a ožanka hroznatá. Jejich výskyt se odvíjí od ročního období i místních podmínek, takže při procházce nemusí být všechny snadno k vidění.
Od vzácných rostlin k ptákům
Starší přírodovědné přehledy uvádějí také lesní druhy, jako jsou okrotice bílá, lilie zlatohlávek a vstavač nachový. V okolí Švarcavy se zmiňují plicník tmavý a orsej cibulkonosný. Tyto záznamy vypovídají o hodnotě lokality, nejsou však příslibem, že rostliny při každé návštěvě uvidíte.
Kulivá hora je významná také pro teplomilné houby, motýly, saranče, obojživelníky, plazy a ptáky. Evidováno tu bylo nejméně 77 hnízdících druhů ptáků.
Vápence jako záznam dávného vývoje
Význam rezervace nekončí u živé přírody. Zdejší vápencové odkryvy zachycují geologický vývoj spodního devonu, tedy období staré stovky milionů let. Místní profil nabízí téměř souvislý záznam od lochkovského souvrství až po začátek dalejsko-třebotovského souvrství. Horniny jsou důležité také pro poznání takzvaného dalejského eventu.
Vápenec tu tak tvoří nejen podklad pro stepní trávníky a lesy, ale zároveň uchovává svědectví o dávné geologické historii krajiny, která předcházela dnešním lesům i okolním obcím.
Jak se o rezervaci pečuje
Otevřené skalní stepi mohou postupně zarůstat keři a náletovými dřevinami. Tím by ubývalo míst pro rostliny závislé na slunci a nezastíněném prostředí. Péče o území proto zahrnuje odstraňování nárostů, prosvětlování některých lesních porostů i odstraňování dříve vysazených smrků a akátů.
Při pohybu rezervací je třeba držet se cest, netrhat rostliny a nenarušovat skalní ani travní plochy. Starší informační profil uvádí, že pěší vstup není omezen, táboření a rozdělávání ohňů jsou zakázány; současná pravidla je před cestou potřeba ověřit. V okolí Třebotova a Solopysk není doloženo návštěvnické zázemí.