Začněte na Masarykově náměstí, pokračujte k zámku a některou ze čtyř městských bran vyjděte směrem k rybníku Svět. Na poměrně krátké trase se střídají gotické základy, renesanční domy, pozdější barokní prvky i úpravy spojené se Schwarzenbergy. Třeboňské centrum navíc leží v krajině, jejíž podobu po staletí určovala voda.
Od osady k městu Rožmberků
Ve 12. století byla Třeboň malou osadou nebo dvorcem u jedné ze stezek v tehdejším pohraničním hvozdu. Okolí bylo podmáčené, město však těžilo z blízkosti cest a z postupného ovládnutí okolní půdy. V písemných pramenech se kolem roku 1341 objevuje jako město. Zaznamenány jsou také podoby názvu Witigenowe a Wittingau; výklad Wittingau jako „Vítkův luh“ zůstává nejistý.
Výrazný rozvoj začal po roce 1366, kdy Třeboň získali Rožmberkové a vytvořili z ní správní i hospodářské centrum svého panství. Roku 1367 založili augustiniánský klášter a o devět let později město obdrželo privilegium označované jako právo měst královských. Obchod podpořila také výsada z roku 1378, která Třeboni umožnila dovážet sůl.
Ochranu města zajišťovala voda i opevnění. Hradby s vodním příkopem lze předpokládat už kolem roku 1300, na konci 14. století k nim přibylo zděné opevnění. Obranu posiloval také hrádek a bažinatá krajina, díky nimž Třeboň odolala několika husitským útokům.
Renesance v ulicích i na zámku
Největší rozkvět město zažilo v 16. a na začátku 17. století za Viléma z Rožmberka a Petra Voka. Po požáru v roce 1562 nechal Vilém přestavět původní hrad na renesanční zámek. Práce podle návrhu Antonína Ericera probíhaly v letech 1565 až 1575 a uzavřely vnitřní zámecké nádvoří.
Petr Vok si roku 1602 zvolil Třeboň za své sídlo a přestěhoval sem svůj dvůr. Zámek se rozšířil o vnější nádvoří a reprezentativní společenské prostory. Ve stejném období vznikla v Březanově ulici budova určená pro obrazárnu, knihovnu a archiv, dnes známá jako Zámecká lékárna. Petr Vok zemřel na třeboňském zámku 5. listopadu 1611.
Renesanční charakter centra je dobře patrný na Masarykově náměstí. Na každé straně jeho obvodu stojí třináct domů, jejichž štíty tvoří souvislý celek. Dům U Bílého koníčka, doložený už roku 1544, patří k nejstarším třeboňským dokladům renesance. Stará radnice pochází z roku 1566 a její věž byla přistavěna roku 1638. Uprostřed náměstí stojí desetiboká kamenná kašna z roku 1569 a Mariánský sloup z roku 1780.
Brány, hráze a rybniční krajina
Historické jádro získalo status městské památkové rezervace v roce 1976 a dodnes si uchovalo čtyři brány: Hradeckou, Budějovickou, Novohradskou a Svinenskou. Hradecká a Svinenská souvisejí s rozvojem opevnění v 16. století, Budějovická vznikla na počátku 17. století. Novohradská brána je cenná mimo jiné zachovaným gotickým lomeným obloukem.
Voda byla nejen součástí obrany, ale také základem třeboňského hospodářství. Rybniční soustavu spojovanou především se Štěpánkem Netolickým a Jakubem Krčínem z Jelčan tvoří promyšlený systém, který změnil okolní krajinu. Zlatá stoka, jejíž koncepce vznikla roku 1506 a výstavba byla dokončena roku 1518, měří téměř 45 kilometrů. Na celé délce překonává převýšení jen přibližně 31 metrů.
Rybník Svět je součástí tohoto příběhu: jeho vznik souvisí s Krčínovými vodohospodářskými zásahy i s obranným systémem města. Dál od centra leží Rožmberk, vybudovaný v letech 1585 až 1589. Jeho hráz měří přibližně 2,5 kilometru a řadí se k mimořádným technickým dílům své doby. Třeboňská rybniční síť je od roku 2001 na předběžném seznamu UNESCO, nikoli však na hlavním seznamu světového dědictví.
Po Rožmbercích Schwarzenbergové
Po vymření Rožmberků přešlo panství na Švamberky. Po stavovském povstání bylo roku 1622 zkonfiskováno a od roku 1660 Třeboň drželi Schwarzenbergové. V zámecké zahradě se postupně proměnil původní renesanční areál, který založil Petr Vok roku 1602: nahradil jej krajinářský park. U rybníka Svět pak vznikla neogotická Schwarzenberská hrobka.