Při procházce Třebízí se vyplatí zastavit u pískovcové stěny, kde je do skály vytesaná Pieta – Marie s tělem Krista. Nedaleko se nachází výklenek se soškou svatého Jana Nepomuckého a další pozůstatky někdejšího využívání skály. Místo tak spojuje náboženské motivy s každodenním životem vesnice.
Od sklípků k reliéfům
Původ pískovcových stěn není s jistotou doložen. Mohou souviset s těžbou kamene, ve skále jsou každopádně patrné také vytesané sklípky. Z praktického zákoutí se tak stala součást památkového prostředí Třebíze.
Nejlépe čitelným reliéfem je Pieta. Ostatní výjevy i ona sama se obvykle kladou nejspíše do 17. století, přesné datování ale známo není. Skála proto nabízí spíš soubor stop než jednoznačně datovaný příběh: vedle sebe tu stojí možná těžba, úložné prostory a drobná sakrální tvorba.
Místo pro společné chvíle
Reliéfy nejsou oddělené od prostředí, v němž lidé pracovali a ukládali své věci. Náboženské motivy jsou zasazené přímo do stěny vedle prostorů, které mohly sloužit praktickým účelům. Právě toto sousedství dává místu jeho osobitý charakter.
Podle obecních informací se pod skalou v minulosti konala vystoupení dětských souborů. Prostor se tak využíval i jako přírodní amfiteátr, byť nešlo nutně o stavebně vymezené hlediště. Kulturní program třebízské pouti probíhal také na pódiu ve dvoře Cífkova statku. Tyto zmínky zachycují někdejší dění, nikoli pravidelný program v současnosti; dnešní akce je proto třeba ověřit u obce.
Procházka historickou Třebízí
Skalní stěnu lze zařadit do poznávání širšího historického jádra obce, které bylo v roce 1995 prohlášeno za památkovou rezervaci. Další část příběhu Třebíze přibližuje národopisné muzeum. Jeho základem se stala záchrana Cífkova statku v letech 1969–1975. Expozice se věnují lidové architektuře, bydlení, zemědělství, řemeslům i vesnickému obchodu.