Ke zřícenině Holoubek vede červená turistická značka, mimo jiné z Vladislavi. Cíl leží na skalnatém výběžku nedaleko Plešic v obci Třebenice. Údolí řeky Jihlavy později zaplnila Dalešická nádrž, takže hradní ostrožnu dnes ze tří stran obklopuje voda. Mezi zbytky gotického zdiva, lesem a hladinou přehrady tak vyniká členitá krajina Vysočiny.
Od hradu k zaniklé vesnici
Holoubek se označuje také jako Plešický hrad nebo Taubenstein. Jméno Holoubek je romantickým názvem Plešického hradu a v regionálním výkladu se spojuje s letícím holubem ve znaku pánů ze Starče.
Hrad vznikl pravděpodobně kolem roku 1330, snad z podnětu Konráda Payera. První bezpečně doložená písemná zpráva pochází z roku 1353: Konrád tehdy hrad postoupil bratru Bohušovi ze Starče. Holoubek netvořil jen samostatnou pevnost, ale patřil k hospodářskému celku s dvorem a vesnicí. Ves se připomíná roku 1385, dvůr o dvacet let později.
V terénu lze rozeznat příkopy, valy i zbytky kamenných staveb. Hlavní příkop býval široký přibližně 10,5 až 21 metrů. Z hradu zůstalo torzo věže, části paláce a vstupní portál; zeď mohutné věže dosahovala podle turistických podkladů výšky zhruba devíti metrů. Vesnice ani hospodářský dvůr už nejsou v krajině výrazně patrné. Celý areál je však cenným archeologickým územím a systematický archeologický výzkum se zde dosud neuskutečnil.
Spory, loupežné výpravy a zboření
Mezi držiteli hradu byli Jindřich Zajímač z Jevišovic, Přech z Kojetic, Arnošt Flaška z Pardubic či Rychmburka a Bedřich z Říčan. V době husitských válek zde podle místního historického přehledu sídlil také Beneš z Krhova.
Nejdramatičtější události se pojí s Jindřichem Zajímačem a Přechem z Kojetic. Jindřich se měl Holoubku zmocnit násilím a později jej přenechat Přechovi. Ten hrad odmítl vydat poté, co Martin z Jemnice a Radotic uspěl ve sporu o majetek. Martinova strana se jej pokusila dobýt, ale podle obecního historického přehledu neuspěla a finančně se vyčerpala. Hrad pak měl připadnout jejímu věřiteli Arnoštu Flaškovi. Podrobnosti tohoto příběhu vycházejí z místního historického výkladu.
Holoubek se ocitl v širších sporech mezi šlechtici, jejichž družiny podnikaly loupežné výpravy. Velkomeziříčský sněm proto roku 1440 rozhodl o zboření hradu i dalších podobných sídel. Písemnosti z roku 1447 už Holoubek uvádějí jako pustý. Označení „loupežný hrad“ vystihuje neklidné období a jednání některých jeho držitelů, ne celou historii sídla.
Stopy možného obléhání i výlet kolem vody
Na protější ostrožně jsou v odborných podkladech zakresleny tvrziště a další fortifikační prvky. Mohly sloužit jako obléhací stanoviště při dobývání Holoubku, tato možnost ale zůstává nepotvrzenou hypotézou, protože archeologický průzkum neproběhl.
Zřícenina je volně přístupná, bez pokladny a pravidelné návštěvní doby. Okolím vede také cyklotrasa číslo 5107, která propojuje Vladislav, Třebenice a okolí hradu. Výlet kolem Dalešické přehrady může měřit přibližně třicet kilometrů; u rozcestníku Holoubek se z hlavní trasy odbočuje ke zřícenině. Cestu lze spojit s nedalekou Dvořákovou vyhlídkou nebo s plavbou lodí Horácko, která může být zpestřením podle jízdního řádu.
Trasa vede lesním, místy svažitým terénem a zřícenina není bezbariérově upravená. Pevná obuv se hodí při pohybu kolem zdiva, příkopů i hran svahů. Okolí je cenné také přírodně: na jaře tu rostou sněženka předjarní, šafrán karpatský a ladoňka dvoulistá. Některé z těchto druhů jsou silně ohrožené, proto je třeba nechat je růst.