Na ochoz Spanilé věže v Tovačově vede cesta za výhledem na město i hanáckou krajinu. Věž měří 96 metrů a její silueta je viditelná z velké dálky. Z její výšky se lépe pozná také poloha Tovačova nedaleko soutoku Moravy a Bečvy.
Samostatnou pozornost si zaslouží vstupní portál věže. Dokončena byla roku 1492 za Ctibora II. Tovačovského z Cimburka a její portál zdobí antikizující prvky, sloupy s kompozitními hlavicemi a latinský nápis. Místní historické materiály jej označují za nejstarší renesanční památku svého druhu severně od Alp; toto prvenství je však třeba chápat jako místní tradici, nikoli jako nesporně potvrzený odborný údaj.
Od opevněného sídla k renesančnímu zámku
Areál má kořeny ve středověku. Městské podklady zmiňují lovecké útočiště už ve druhé polovině 11. století, písemný doklad o původní tvrzi se ale dochoval až z roku 1321. Vodní hrad se postupně proměnil v důležité šlechtické sídlo.
Výraznou stavební proměnu zahájil v poslední třetině 15. století Ctibor Tovačovský z Cimburka. Gotický hrad získával podobu reprezentativního, zároveň pevného sídla a přibývaly v něm pozdně gotické i raně renesanční prvky. Ctibor patřil k osobnostem, které na Moravě pomáhaly šířit nové renesanční stavební vlivy.
V dalších staletích se na zámku vystřídali Šelemberkové, Pernštejnové, Illyeshazové, Salmové, Petřvaldští, Kuenburgové a nakonec Gutmannové. Největší rozkvět panství se pojí s 15. a 16. stoletím, kdy mu vládli Cimburkové a Pernštejnové.
Opevnění, kaple a mladší křídlo
Součástí areálu jsou také valy, zdi a renesanční rondelový systém opevnění. Národní památkový ústav ho označuje za ojedinělý příklad tohoto typu opevnění, patrně pocházející z konce 15. století. Památková evidence zároveň upozorňuje na jeho problematický technický stav, takže celý komplex není dochovaný bez poškození.
Barokní kapli charakterizuje bohatá malířská a štuková výzdoba. Její stavba začala roku 1559, vysvěcena byla v roce 1612 a dokončena roku 1672. Nejmladší částí zámku je takzvané Vídeňské křídlo. Jeho schodiště ve vídeňském stylu vzniklo podle návrhu architekta Maxe Fleischera.
Zámek ve 20. století a dnešní expozice
Posledním soukromým vlastníkem panství byl Wilhelm Hermann Gutmann, který je držel v letech 1912 až 1939. Po okupaci zasáhla majetek Gutmannových nacistická správa. V zámku sídlila Říšská pracovní služba a velkostatek byl zabrán v červenci 1939.
Po druhé světové válce přešel velkostatek pod ministerstvo zemědělství a zámek sloužil státu. V druhé polovině 20. století tu byla mimo jiné obřadní síň, zdravotní středisko a lidová škola umění. Městské materiály připomínají také pozdější expozici socialistického zemědělství. Od roku 1994 vlastní zámek město Tovačov, které se stará o jeho využití a zpřístupnění.
Prohlídková trasa s průvodcem přibližuje historii panství, stavební vývoj zámku i osobnosti spojené s Tovačovem. Trvá přibližně hodinu. Ochoz Spanilé věže je možné navštívit samostatně.
Ve věži se nachází také hodinový stroj z roku 1930. Vyrobila ho uničovská firma Thöndel; váží asi 150 kilogramů a skládá se z přibližně šedesáti dílů. Po opravě je řízen radiosignálem. Zámecká galerie hostí stálou výstavu sochařských děl akademického sochaře Bohumila Teplého.
Další expozice představuje život a tvorbu tovačovského rodáka Klementa Slavického, hudebního skladatele a mimo jiné žáka Josefa Suka. V zámku je také výstava věnovaná prusko-rakouské válce z roku 1866. Boje připomínají pomníky a mohyly v okolí města.
Adresa a návštěvnická sezona
Zámek stojí na adrese Cimburkova 2 v Tovačově. Hlavní návštěvnická sezona obvykle trvá od dubna do října; přesné časy prohlídek, vstupné i přístupnost věže se mohou měnit. Návštěvu areálu lze spojit s procházkou zámeckým parkem, historickým centrem nebo s cestou k místům připomínajícím události roku 1866.