Výlet na Koukolovu horu spojuje drobnou historickou památku s krajinou, do níž se výrazně propsala těžba vápence. Na vrcholu stojí kaple svatého Blažeje, zatímco svahy odhalují skalní odkryvy, staré lomy a krasové útvary. Hora dosahuje nadmořské výšky 471 metrů a leží u osady Slavíky, která náleží k obci Tmaň.
Lokalita patří do širší oblasti Českého krasu. Naučná stezka od Slavíků pokračuje přes vrchol ke Kotýzu a dále směrem ke Koněpruským jeskyním. Koukolová hora sama o sobě není samostatně chráněným územím a neleží ani v CHKO Český kras, přesto má její přírodní i geologický charakter výrazný ráz.
Kaple, která se dočkala obnovy
Na vrcholové partii stojí malá výklenková kaple zasvěcená svatému Blažeji. V roce 1832 ji nechal vybudovat Antonín Karel Mudroch, rektor Univerzity Karlovy a tehdejší majitel tmaňského panství. Ve výklenku býval obraz světce v podobě žehnajícího biskupa.
Stavba postupem času chátrala a starší materiály o ní dokonce mluvily jako o zřícenině. V letech 2009 až 2010 však prošla obnovou. Dnes slouží jako výrazný orientační bod na vrcholu a připomíná drobné sakrální stavby, které kdysi doprovázely cesty, obce i panství. Z okolí kaple se otevírá pohled do krajiny, místy ho ale zakrývají vzrostlé stromy, především ve směru k Berounu.
Svahy poznamenané těžbou
Koukolová hora je vápencovým ostrovem spodního devonu. Kámen se zde v minulosti těžil, a tak jsou na svazích dodnes dobře patrné opuštěné lomy. Nerovný povrch a skalní výchozy ukazují nejen geologickou stavbu kopce, ale také jeho průmyslovou minulost.
Pod vrcholem se nacházejí krasové dutiny a jeskyně. Jedna z nich měří podle regionálních turistických podkladů více než 50 metrů. Nejde však o zpřístupněnou návštěvnickou atrakci. Do lomů ani podzemních prostor proto není vhodné vstupovat bez znalosti místních podmínek; zajímavá je především krajina kolem a její geologické souvislosti.
Na jaře rozkvétají vápencové svahy
Jarní návštěva může nabídnout také setkání s rostlinami, kterým vyhovuje vápencové podloží. Na Koukolově hoře se objevují například bělozářka liliovitá, lilie zlatohlávek nebo okrotice bílá. Konkrétní doba kvetení se mění podle počasí a průběhu sezony.
Citlivá místa je lepší procházet po cestě a rostliny ponechat na stanovišti. To platí zejména pro skalní a lomové partie, kde se mohou chráněné druhy objevovat nenápadně.
Stezka ze Slavíků ke Kotýzu
Naučná stezka Koukolova hora–Kotýz vznikla v roce 2002 díky spolupráci občanského sdružení Slavíky, organizace Děti Země a berounské základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Začátek má v okolí Slavíků a přes vrchol míří ke Kotýzu. Novější turistické podklady popisují také její pokračování směrem ke Koněpruským jeskyním.
V údajích o délce se objevují dvě hodnoty. Starší obecní materiál uvádí přibližně čtyři kilometry, zatímco novější turistické informace mluví asi o pěti kilometrech a třinácti informačních panelech. Trasa není okružní. Nejprve využívá zelenou a poté žlutou turistickou značku, vlastní souvislé značení nemá.
Kudy vyrazit a co čekat v terénu
Nejčastěji se nastupuje ve Slavících, kde nemusí být začátek trasy na první pohled zřejmý. Ke Koukolově hoře se dá dojít také od železniční zastávky Králův Dvůr-Popovice po žluté značce nebo od nádraží ve Zdicích po zelené.
Stezka místy stoupá, u lomů vede přes nerovný terén a podle novějších turistických informací není vhodná pro kočárky ani vozíčkáře. Na cestu se proto hodí pevná obuv, dostatek času a předem naplánovaný návrat.