Od hradu Kožlí nečekejte zachované věže ani palácové interiéry. Na zalesněném ostrohu nad soutokem Tisemského a Janovického potoka zůstaly jen úlomky zdiva, příkopy a valy. Právě v jejich rozmístění se ale dá číst podoba někdejšího sídla, pokud si na prohlídku vyhradíte čas a budete vnímat terén.
Zřícenina leží asi 1,5 kilometru severovýchodně od Tisemu a přibližně 4,5 kilometru jihozápadně od Benešova. Hrad stával na výběžku vrchu Chlumec, který ze tří stran obtékají vodní toky. Přírodní poloha mu poskytovala ochranu a výhled do okolní krajiny.
Co na ostrohu zůstalo
Hradní jádro mělo podle současných poznatků obdélný půdorys. Tvořily je dva obdélné paláce spojené hradbami, které obíhal parkán. Před jádrem se rozkládalo rozsáhlé předhradí a vstup chránila subtilní věžová brána vysunutá do příkopu.
Nadzemní zbytky jsou skromné: dochovala se část jižní parkánové hradby, úsek opevnění jádra a pozůstatek vstupní věže. Výraznější jsou obrysy staveb a opevnění v krajině. Rozeznat lze příkopy, valy, plošiny po někdejších budovách i úvozy starých cest. K hradnímu areálu patřilo také podhradí s rybníky a hrázemi.
Kožlí je významné především jako archeologická lokalita, nikoli jako upravený hrad s návštěvnickým provozem. Kulturní památkou je od roku 1958 a v památkové evidenci je vedeno také jako významný archeologický areál.
Od středověkého sídla k pustému hradu
Nejstarší písemná zmínka o Kožlí pochází nejpozději z roku 1318. S hradem je tehdy spojován Ctibor, v záznamu označený jako škůdce. Starší literatura někdy zpochybňovala, zda se zpráva týká právě Kožlí u Benešova; novější výzkum však lokalitu považuje za důležité středověké sídlo.
Ve 14. století jsou s hradem spojováni Heřman a Konrád z Kožlí. Jejich majetkové a mocenské vazby se týkaly také nedalekého Chvojna a tamního kostela. Roku 1404 na Kožlí sídlil Petr z Pětichvost a v roce 1406 je doložen Jan, zdejší purkrabí.
Nejvýraznějším z majitelů byl Beneš III. Libún z Dubé, který hrad získal nejpozději roku 1414. Zúčastnil se bitvy u Lipan i dobývání Ostromeče a byl patronem kostela na Chvojně. Na Kožlí pobýval také vychovatel Pešík; ve 20. a 30. letech 15. století zde dokončil dva rukopisy.
Nejpozději v 70. letech 15. století už Kožlí nebylo hlavním sídlem svého majitele. Tradované vyprávění, podle něhož hrad v té době dobyli a zničili Šternberkové, nepokládají novější odborné závěry za spolehlivé. Pravděpodobně až v první polovině 90. let 15. století bylo panství připojeno ke Konopišti. Roku 1590 se Kožlí poprvé uvádí jako pustý zámek.
Romantické úpravy i stopy těžby
Na začátku 19. století se zřícenina stala součástí romantických krajinářských úprav konopišťského panství. Vzniklo schodiště z pálených cihel a upravené stezky. Kožlí navštěvovalo stále více lidí a v první polovině století sem zavítal také Karel Hynek Mácha. Dobové svědectví z roku 1846 už ale popisuje místo jako zarostlé a zanedbané.
V okolí hradu se od druhé poloviny 16. století s proměnlivou intenzitou těžily rudy. Pozůstatky této činnosti jsou patrné u hradu i předhradí. V údolí stojí také Koželský mlýn, který je kulturní památkou od roku 2010 a dokládá někdejší využívání zdejších vodních toků.
Výlet se dá spojit s návštěvou pilířové kapličky na protějším břehu Janovického potoka a s nedalekým Chvojnem. V okolí se zachovaly hráze, úvozy, torzo jezu i zaniklý náhon k mlýnu. Vyprávění, která některé kameny spojují s konkrétními historickými událostmi, patří spíše k místním tradicím než k bezpečně doloženým faktům.
Cesta ke zřícenině
Výchozím místem může být Tisem nebo údolí Janovického a Tisemského potoka. K hradu vedou lesní a pěší cesty; z jižní strany se dochovaly schody a od příkopu je třeba počítat se strmějším úsekem. Terén není vhodný pro kočárky ani jízdní kola, pevná obuv je na místě.
Lokalita je volně přístupná a nemá pokladnu ani pravidelné prohlídky. Stav cest a případná omezení se mohou měnit. Rozpadající se zdivo je křehké, proto nevystupujte na jeho koruny ani nepřekonávejte konstrukce: hrozí úraz a další poškozování erozí.
Obrysy hradu se nejlépe rozpoznávají v době, kdy je v lese méně vegetace, zejména v zimě. Samostatný svazek o Kožlí vydal v roce 2025 archeolog Lukáš Slabý.