Při procházce Tetínem můžete narazit na místo, které na první pohled nepůsobí nijak nápadně. Ve skalnatém svahu nad pravým břehem Berounky se pod místním hradem kdysi nacházely Turské maštale – jeskynní systém, z něhož po těžbě vápence zůstalo méně než dvacet malých dutin.
Nečeká tu klasická jeskyně s osvětlenou trasou ani upravený turistický cíl. Pozůstatky jsou součástí Tetínských skal a jejich význam spočívá především v archeologii. V okolí se propojují doklady pravěkého osídlení, dějiny tetínského hradiště, krasová krajina i památka na těžbu, která původní podzemí z velké části odstranila.
Místo, které přitahovalo člověka po tisíce let
Turské maštale patří k archeologicky nejcennějším místům v okolí Berounky. Lokalita je vedena jako území s jednoznačně prokázaným výskytem archeologických nálezů, což představuje nejvyšší stupeň této ochrany. Výzkumy zde probíhaly od konce 19. století do první poloviny 20. století a podílela se na nich řada badatelů, mimo jiné J. Richlý, J. B. Vojáček, Š. Berger, B. Jelínek, J. Axamit, J. L. Píč, B. Kafka a J. Petrbok.
Historie lidské přítomnosti v širším tetínském areálu je mimořádně dlouhá. Nálezy pokrývají období od mladšího paleolitu přes neolit a eneolit až po dobu bronzovou, laténskou, římskou, středověk a novověk. Starší odborná hodnocení spojují nálezy přímo z Turských maštalí s mladším paleolitem. U některých kamenných nástrojů se objevila také možnost, že pocházejí už ze středního paleolitu, tento výklad však zůstává opatrnější.
Skály změnila těžba vápence
Dnešní podoba místa je výsledkem zásahu, který původní jeskynní systém výrazně proměnil. Těžba vápence vedla ke zničení velké části Turských maštalí a ze skalního svahu zůstaly jen drobné zbytky dutin. Právě tento rozdíl mezi rozsahem někdejšího systému a dnešními pozůstatky je při návštěvě nejvýraznější.
Torza jeskyní navíc nemusí být v terénu snadno rozpoznatelná. Nejde o zachovaný podzemní labyrint, ale o nenápadné stopy po místě, které má velkou hodnotu pro poznání dávného osídlení Českého krasu. Turské maštale se nacházely v severozápadní části archeologicky vymezeného areálu jeskyní pod Tetínem. V jeho jižní části se uvádí také jeskyně Bišilu.
Tetínské skály nad řekou
Pozůstatky Turských maštalí leží v přírodní rezervaci Tetínské skály, vyhlášené v roce 1974. Rezervace zaujímá 15,32 hektaru a rozkládá se přibližně v nadmořské výšce 221 až 278 metrů. Chrání geologicky pestré podloží, říční a krasové jevy i rostlinná společenstva vázaná na skalní stanoviště.
Okolní terén pomáhá vysvětlit, proč zde jeskyně vznikaly a proč byl prostor vhodný k osídlení. Nad Berounkou se střídají skalní stěny, svahy a vyhlídky, zatímco Tetín připomíná dlouhé dějiny místa také hradem, kostely a dalšími památkami. Turské maštale proto dávají největší smysl jako součást širší procházky po obci a okolních skalách, nikoli jako samostatná prohlídková jeskyně.
Podzemí dál zkoumají jeskyňáři
Zájem o krasové jevy v okolí Tetína pokračoval i po zániku původních maštalí. Tetínští jeskyňáři zde působí od roku 1973 a věnují se dokumentaci zdejších jeskyní i dalších útvarů. V roce 1975 objevili jeskyni Martina.
V letech 2002 až 2004 se podíleli také na mapování Tetínské rokle a lomu Montánka. Součástí této práce bylo i dokumentování jeskyní pro Českou geologickou službu a Geologický ústav Akademie věd České republiky. Tetínské podzemí tak zůstává předmětem odborného zájmu, přestože původní systém Turských maštalí už v krajině neexistuje v původním rozsahu.
Co návštěvníka čeká
Samotné pozůstatky nejsou běžně zpřístupněnou jeskyní a na místě není pravidelná prohlídková trasa ani návštěvnické zázemí. Skalnatý terén může být obtížně schůdný a do dochovaných dutin není vhodné vstupovat bez odborného vedení. Při pohybu v lokalitě je nutné respektovat režim přírodní rezervace i archeologickou ochranu.
Turské maštale tak nejsou cílem pro každého, kdo hledá velkou jeskyni. Jsou nenápadnou součástí Tetínských skal, kde se dodnes potkávají stopy pravěkého člověka, zaniklé krasové podzemí a následky těžby vápence.