Kovářská výheň, kovadlina i nástroje, které sloužily při práci s kovem. To vše najdete v historické kovárně v Těšanech, kde expozice zahrnuje také kolářskou dílnu, hospodářské prostory a někdejší obydlí řemeslnické rodiny. Při vybraných akcích se v autentické dvouohnišťové výhni znovu rozhoří oheň a ozve se úder kladiva.
Jedna stavba, dílna i rodinné zázemí
Kovárna stojí na adrese Těšany 33 a v návštěvní sezoně bývá otevřená od jara do podzimu. Prohlídka vede kovářskou a kolářskou dílnou, hospodářským zázemím i obytnou částí. V kuchyni a světnici dobový nábytek a nádobí přibližují prostředí, ve kterém žil kovář se svou rodinou. Živé kování je vyhrazené především speciálním akcím; při běžné návštěvě se prohlíží historická expozice.
V hospodářských prostorách jsou k vidění rozměrné předměty kovářské práce, například brány, pluhy, části zemědělských povozů a další nářadí. Kolářská část zase ukazuje jednotlivé fáze výroby kola. Vůz totiž potřeboval nejen dřevěnou konstrukci, ale také kovové obruče, kování a další součásti. U vchodu do kolářské dílny visí replika kola, kterou tradiční technikou vyrobil Emil Uherka. Jeho rodina patří k posledním kolářským rodinám v Česku.
Jak fungovala kovářská dílna
Uspořádání interiéru připomíná kovářský provoz 19. století. Najdete tu široký otevřený komín, měchy, ponk a nástroje určené k tváření, vrtání i dokončování kovových výrobků. Výrazným prvkem je dvouohnišťová výheň, která umožňovala pracovat na několika úkolech současně.
U každého ohně obvykle pracoval kovář s pomocníkem, často učněm. Další člověk se mohl věnovat takzvané studené práci, třeba broušení, vrtání nebo dokončování výrobků. Provoz kovárny tak stál nejen na řemeslné zručnosti, ale také na spolupráci a předávání zkušeností.
Kovárna sloužila místním obyvatelům i lidem, kteří projížděli po okolních cestách. Těšany míjeli formanští povozníci, jezdci, sedláci, řezníci i vápeníci ze sousedních obcí. Kovář opravoval nástroje a povozy, vyráběl potřeby pro vrchnostenský dvůr a pomáhal také cestujícím zákazníkům. Samostatné umístění budovy mělo praktický důvod: práce s otevřeným ohněm představovala riziko pro okolní stavení, často krytá slaměnými došky.
Od vrchnostenského dvora k muzejní expozici
Počátky kovárny se spojují s vrchnostenským dvorem, jehož existence je doložena už ve středověku. Podle obecních historických pramenů mohla dílna vzniknout krátce po založení dvora v roce 1377, písemné zprávy o ní jsou však jistě doložené až od konce 17. století. Současná podoba objektu vznikala kolem roku 1700.
Čtyřkřídlá přízemní stavba s podsíní a zahrádkou je příkladem venkovské barokní architektury. Kovářský provoz v ní skončil v roce 1950 z ekonomických důvodů. Předtím se tu vystřídali nájemci z rodin Urbánků a Langášků. Langáškovi kovárnu užívali od roku 1790 a vlastnili ji až do roku 1968; v řemesle se podle obecních údajů vystřídalo pět generací rodiny.
V roce 1963 byla kovárna zapsána mezi nemovité kulturní památky a o pět let později ji získalo Technické muzeum v Brně. Po rekonstrukci, která proběhla v letech 1972 až 1975, se objekt otevřel veřejnosti jako jedna z mimobrněnských technických památek muzea.
Mladí kováři znovu roztápějí výheň
S živým řemeslem se návštěvníci setkávají při akci Mladý těšanský kovář. Další ročník je plánován na sobotu 5. září 2026 a bude součástí Národopisných slavností v Těšanech. Soutěž je určena nastupující generaci kovářů, podkovářů, uměleckých kovářů, zámečníků i studentů příbuzných oborů.
Soutěžící dostanou téma a během vymezeného času zpracují plastiku. Některé jejich výrobky zůstávají v expozici nebo ve sbírkách Technického muzea. Při jednom z předchozích ročníků například skupina mladých řemeslníků společně vykovala repliku historické konzole, která je v kovárně umístěna natrvalo.
Program mají doplnit ukázky uměleckého kovářství, výroby podkov a kování koní, dětská výtvarná soutěž, jarmark, folklorní vystoupení a projížďky koňským povozem. Oznámení pořadatelů se v údajích o časovém programu mírně liší.
Těšany a příběh Maryši
Výlet za kovárnou lze spojit s poznáváním obce, která je spojována také s literární předlohou dramatu Maryša. Těšanský objekt tak vedle řemeslného vybavení a života kovářské rodiny připomíná i technické znalosti, díky nimž se vyráběly a opravovaly kovové části nářadí a povozů.