Terezín si lze během jednoho dne prohlédnout jako zachovalé barokní město, rozsáhlou pevnost i místo spojené s tragickými dějinami 20. století. V pondělí 26. října 2026 jeho vojenskou minulost připomenou Josefínské slavnosti, jejichž program se odehraje v ulicích, na opevnění i v podzemních prostorách.
Podle zveřejněného programu začne akce dopoledním průvodem městem v 10 hodin. V 10.30 má dorazit Marie Terezie a návštěvníky čeká také přehlídka vojsk. Slavnostní zahájení je naplánované na 11. hodinu. Protože jde o pondělní termín a do října 2026 se program ještě může změnit, je třeba před cestou ověřit časy, vstupné i případné úpravy u pořadatele.
Den mezi vojáky, děly a historickými leženími
Slavnosti mají Terezín představit jako živý vojenský organismus, ne pouze jako kulisu s uniformami. V ulicích vznikne historické ležení a tržnice, v kasematech se uskuteční dělostřelecké ukázky a součástí programu budou také prohlídky podzemních chodeb.
Hlavní bitevní ukázka je podle současného harmonogramu připravena na 14 hodin. Večer v 19 hodin naváže scénář nazvaný Boj o průsmyk. Závěr programu má přijít ve 20 hodin. Jednotlivé ukázky mohou návštěvníkům přiblížit, jakou roli v pevnosti hrálo rozmístění vojska, pohyb jednotek i důmyslně navržené obranné prvky.
Terezín vznikl jako pevnostní město
Výstavba Terezína začala za císaře Josefa II. v roce 1780. Pevnost dostala jméno po jeho matce, císařovně Marii Terezii, a měla chránit habsburské území před Pruskem. Vznikla u soutoku Labe s Ohří, odkud bylo možné kontrolovat významné komunikace.
Nešlo o samostatnou citadelu někde za městem. Hlavní pevnost byla od počátku navržena jako celé město s pravoúhlými ulicemi a blokovou zástavbou. Nacházely se v ní kasárny, zbrojnice, nemocnice i další zázemí potřebné pro vojenský provoz. Na její podobě se podílely principy francouzské inženýrské školy a Terezín dnes patří k nejvýraznějším příkladům vojenského urbanismu v Česku.
Hlavní pevnost obepíná téměř souvislý oválný pás opevnění s hvězdicovitými bastiony. Typický vzhled mu dávají režné cihly, mohutné valy, příkopy, retranchementy a vodní díla. Právě zachovalost celého systému přispěla k tomu, že je Terezín městskou památkovou rezervací.
Pevnost se nakonec nestala místem rozhodujícího klasického obléhání. Její hodnota ale nespočívá jen ve válečném využití. Dodnes je možné číst z jejího půdorysu a staveb představu o tom, jak fungovalo plánované obranné město monarchie.
Podzemní síť dlouhá téměř třicet kilometrů
Jednou z nejpůsobivějších částí Terezína jsou chodby ukryté pod zemí. Jejich celková délka se uvádí přibližně 29 až 30 kilometrů. Podzemí nebylo tvořeno běžnými sklepy, ale sítí komunikačních galerií, minových a odposlechových chodeb, které byly součástí obranného systému.
Minové chodby sloužily k podzemnímu boji a v případě útoku také k možnosti odpálit nálože pod postupujícími jednotkami. Odposlechové chodby měly zachytit zvuky spojené s případným podkopáváním opevnění. Část této sítě je přístupná při prohlídkách a návštěvníci se do ní mohou dostat také v rámci programů Josefínských slavností.
Podzemní trasa není místem pro pohodlnou procházku. Některé chodby jsou nízké, úzké a stísněné, takže je nutné počítat s fyzicky náročnějším pohybem a zvolit vhodnou obuv.
Hlavní a Malá pevnost připomínají odlišné dějiny
Při plánování návštěvy je důležité rozlišit dvě části Terezína. Hlavní pevnost představuje vlastní barokní město s bastiony, ulicemi, valy a podzemními obrannými strukturami. Malá pevnost leží mimo hlavní městské jádro a její dnešní význam se pojí především s obdobím nacistické perzekuce.
Ve druhé světové válce se Hlavní pevnost proměnila v židovské ghetto, zatímco Malá pevnost sloužila jako věznice gestapa. Tuto kapitolu připomínají Památník Terezín, Muzeum ghetta, Magdeburská kasárna, židovský hřbitov s krematoriem i samotná Malá pevnost.
Josefínské slavnosti se soustředí na starší, vojenskou vrstvu města. Celodenní návštěva ale umožní spojit program v ulicích s procházkou po valech a příkopech, prohlídkou podzemí a návštěvou vybraných objektů Památníku Terezín. Barokní opevnění tak připomíná obranný účel města, zatímco památníková místa vyprávějí o jeho pozdějším tragickém využití.