V klášteře Teplá stojí za pozornost nejen mohutný kostel Zvěstování Páně, ale také historická knihovna. Její sál s vyřezávanými regály, štukem a freskami působí jako slavnostní prostor, který návštěvníkům přibližuje dlouhou tradici zdejšího vzdělávání i péče o knihy.
Novobarokní interiér plný detailů
Knihovní a muzejní křídlo vzniklo na začátku 20. století podle návrhu architekta Josefa Schaffera. V novobarokním sále se nad dubovými regály zvedají dvě galerie s kovaným zábradlím. Strop zdobí monumentální freska s církevními Otci, apoštoly a apoteózou Nejsvětější svátosti. Výzdobu doplňují postavy představující Vědy, Umění a Řemesla.
Knihy tu nejsou oddělené od prostoru, v němž jsou uloženy. Malby, štuk i řemeslně zpracované vybavení tvoří s historickými svazky promyšlený celek. Knihovna tak při prohlídce nepůsobí jako obyčejný depozitář, ale jako reprezentativní sál věnovaný vědění.
Od založení kláštera k rozsáhlé sbírce
Klášter založil roku 1193 český šlechtic Hroznata, později prohlášený za blahoslaveného. Do Teplé pozval premonstráty ze Strahova a areál se postupně stal duchovním, vzdělávacím, kulturním i hospodářským centrem regionu. Nejstarší dochovanou část představuje románsko-gotický trojlodní halový kostel Zvěstování Páně. Barokní prelaturu a konvent postavili na přelomu 17. a 18. století podle projektu Kryštofa Dientzenhofera.
O knihovně se dochoval katalog, který knihovník Hermann Schlager založil v roce 1639. Během třicetileté války byla nejcennější část sbírky kvůli bezpečí převezena do premonstrátského kláštera Wilten. V 18. století fond rozšiřovaly nákupy, odkazy řeholníků i knihy ze zrušených klášterů. Do Teplé se tak dostala část knihoven z Chotěšova, Plas a Kladrub.
Podle údajů z roku 1908 měla nově uspořádaná knihovna přibližně 70 000 svazků, včetně 503 prvotisků a více než 400 rukopisů. Tato čísla se liší od některých pozdějších turistických údajů. Historický sál proto nelze chápat jako místo, kde dodnes zůstává uložen celý původní fond.
Rozptýlené dědictví a vzácné rukopisy
V roce 1950 klášter násilně zrušili v rámci Akce K a areál převzala československá armáda. Část sbírek, obrazárny, grafik, hudebnin, archiválií i knih byla rozptýlena nebo zničena. Knihovna a muzeum se znovu otevřely veřejnosti v roce 1958 pod státní památkovou správou.
Po návratu kláštera premonstrátům v roce 1990 začala obnova areálu i náročné dohledávání a odborné zpracování rozptýlených sbírek. Významná část nejstarších tepelských rukopisů, prvotisků, jednolistů a fragmentů dnes kanonii nepatří. Nachází se především v Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky, která v roce 2006 získala z tepelské premonstrátské knihovny přibližně 550 inkunábulí. Archivní fond kláštera je uložen ve Státním oblastním archivu v Chebu.
Za nejvýznamnější rukopis spojený s knihovnou se pokládá Vita fratris Hroznatae, Život bratra Hroznaty. Neznámý tepelský premonstrát text pravděpodobně sepsal kolem roku 1259, přibližně čtyři desetiletí po Hroznatově smrti. Dochovalo se patnáct pergamenových listů.
K cenným památkám patří také modlitební kniha krále Ladislava Pohrobka z roku 1453 a sedm liturgických kodexů opata Zikmunda z let 1460 až 1491. Sbírku doplňují gotické, renesanční a barokní knižní vazby. Knihy vypovídají nejen o církevních dějinách, ale také o vzdělanosti regionu, německy psané literatuře, knihovědě a balneologii.
Co zahrnuje prohlídka
V návštěvní sezoně 2026 je knihovna součástí prvního prohlídkového okruhu. Ten zahrnuje také muzeum a obrazárnu s portréty opatů od 12. do 20. století a trvá přibližně 45 minut. Rezervace není nutná, klášter ji však doporučuje skupinám a těm, kdo se chtějí vyhnout čekání.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou kostela Zvěstování Páně, barokního obytného křídla nebo s kulturním programem Hroznatovy akademie. Badatelskou návštěvu historického fondu je třeba sjednat individuálně, protože knihovna neslouží jako běžná veřejná knihovna.