Na skalnatém vrcholu Malého Špičáku ve výšce přibližně 678 metrů stojí stavba, která se klasické rozhledně podobá jen málokdy. Špička spočívá na třech úzkých ocelových nohách a její lesklé tělo působí, jako by se nad žulovým vrcholem vznášelo. Výlet sem tak není jen cestou za výhledem do okolí Tanvaldu, ale také za výraznou současnou architekturou.
Z vrcholové skály se otevírají pohledy do údolí Kamenice a Desné i na okolní jizerskohorskou krajinu. Samotný objekt je ale stejně důležitou součástí návštěvy jako výhled. Jeho tvar, materiál i umístění na skále se postarají o zážitek, který se od běžných rozhleden výrazně liší.
Zrcadlový plášť mění okolí
Špička je vytvořená jako zakřivená laminátová skořepina pokrytá zrcadlovou fólií. Na jejím povrchu se objevují stromy, nebe, skály i návštěvníci, jenže odrazy nejsou rovné ani přesné. Zakřivení obraz natahuje a vlní, takže se okolní krajina pokaždé skládá trochu jinak.
Podoba vyhlídky se mění podle počasí, světla a místa, ze kterého se na ni člověk dívá. Za slunečného dne vynikají odlesky oblohy, při zatažené obloze může stavba více splývat s okolím. Jinak působí při příchodu, jinak z plošiny a zcela jiný obraz nabídne v hledáčku fotoaparátu.
Připomínka sportovní minulosti
Neobvyklý tvar odkazuje k historii Tanvaldu. Pod skalami Malého Špičáku začínala někdejší bobová a sáňkařská dráha a aerodynamický objekt tuto minulost připomíná. Špička může svým tvarem evokovat obrácený bob nebo lžíci – tedy něco, co patří spíše k rychlému sjezdu než k pomalému výstupu na vyhlídku.
Návrh vytvořilo liberecké studio Mjölk. Architekti zvolili lehkou konstrukci, která se skály dotýká jen minimálně. Kontrast mezi lesklým pláštěm a hrubou žulou dává místu osobitý charakter: nejde o klasickou věž přidanou k vrcholu, ale o solitérní objekt, který se v okolní krajině zároveň ukazuje i ztrácí.
Neplést s rozhlednou na Tanvaldském Špičáku
Při plánování trasy může zmást podobný název. Špička stojí na Malém Špičáku, zatímco historická rozhledna se nachází na nedalekém Tanvaldském Špičáku. Obě místa lze při vhodně zvolené trase navštívit během jednoho výletu, jejich pojetí se však liší.
Tanvaldský Špičák nabízí tradičnější pohled z věže, kdežto Špička na Malém Špičáku pracuje s nízkou plošinou, neobvyklým tvarem a odrazy. V okolí lze trasu doplnit také o vyhlídku Terezínka nebo o připomínku někdejší bobové dráhy.
Na vrchol vede značená cesta i strmý žebřík
Jedna ze značených tras začíná u železniční zastávky Tanvald a měří přibližně 7,5 kilometru. Z města ve výšce kolem 467 metrů stoupá ke skalnatému vrcholu Malého Špičáku, který leží zhruba ve výšce 678 metrů. Cesta vede mezi městem, lesy a skalami a výhled je její součástí stejně jako samotný výstup.
Poslední přístup na plošinu zajišťuje strmý žebřík. Ten může být pro někoho atraktivní částí návštěvy, pro malé děti, lidi se sníženou pohyblivostí nebo návštěvníky s obavami z výšek ale představuje omezení. Špička je celoročně volně přístupná; sníh, náledí, vítr nebo stav žebříku však mohou podmínky na místě změnit.