Na adrese Hradební 580 najdete kostel svatého Václava, jehož dnešní okolí má za sebou několik různých podob. Býval farním a hřbitovním kostelem, později pohřební kaplí Windischgrätzů. Dnes ho obklopují náhrobní kameny, které dříve ležely v jeho podlaze, a park založený na místě zrušeného hřbitova.
Stavba s nejistým počátkem
Kostel stojí za hranicí někdejšího tachovského opevnění. Listina Jana Lucemburského z roku 1329 darovala křížovníkům s červenou hvězdou farní kostel ve městě, jeho zasvěcení ale neuváděla. Spojení této stavby s dnešním kostelem svatého Václava je proto pravděpodobné, nikoli jisté.
Současný kostel vznikl zřejmě ve 14. století na místě staršího, patrně třináctistaletého chrámu. Po požáru roku 1558 byl obnoven. Rekonstrukce z roku 1561 mu dala renesanční podobu, v níž zůstaly také gotické prvky. Od 16. století se mu říkalo starý nebo hřbitovní kostel. Už roku 1460 mu papež Pius II. udělil právo odpustků.
Hřbitov, park a hrobka Windischgrätzů
Kostel byl v roce 1786 zrušen a odsvěcen. Roku 1802 ho koupili Windischgrätzové a Alfréd Windischgrätz jej v roce 1821 přestavěl na rodinnou pohřební kapli. Hrobka byla pod zemí a kostel tomuto účelu sloužil do roku 1886.
Pohřbívalo se také na hřbitově kolem kostela, a to do roku 1876. Po jeho zrušení se místo proměnilo ve veřejný prostor; park zde vznikl roku 1896. Někdejší pohřebiště dnes připomíná především poloha kostela a náhrobky, které jsou umístěné na jeho vnějších zdech.
Jména a osudy vytesané do kamene
Náhrobní desky bývaly součástí kostelní podlahy. Po zrušení kostela se počítalo s jejich využitím při dláždění přístupové cesty, nakonec je však na počátku 20. století osadili na vnější zdi. Při opravách v letech 2002 až 2003 byly některé kameny přemístěny, takže jejich dnešní rozmístění neodpovídá původnímu. Část nápisů také poškodily povětrnostní vlivy.
Mezi osobnostmi připomenutými na náhrobcích je Hans Zeis von Pirnau, purkmistr a rychtář, jehož kámen nese letopočet 1567. Tachovský rod Stadlerů připomínají dva členové, kteří po obraně Vídně roku 1529 získali predikát von Wolfersgrün.
Jeden z nápisů patří radnímu a purkmistrovi Franzi Wudickerovi, zemřelému roku 1615, a jeho třem manželkám. Uvádí, že měl postupně 22 dětí. Epitaf rodiny Jana Sörtela von Pfreimd zase odkazuje k protihabsburskému povstání. Kameny tak zachycují nejen jména zemřelých, ale také jejich rodinné vazby, postavení a události, které zasáhly do života města.
Co je u kostela k vidění
Kostel patří městu. Z původního vybavení se zachoval mimo jiné pozdně barokní oltář s vyobrazením bezvousého Krista a k vidění je také kamenný epitaf rodiny Windischgrätzů. Pravidelná veřejná otevírací doba ani zaručený přístup do interiéru či podzemní hrobky nejsou potvrzeny; možnost prohlídky lze zjistit u farnosti.
Procházka kolem kostela vede parkem, který vznikl na někdejším hřbitově. Z okolí se otevírá výhled směrem do údolí Mže.