Na Sýkoři se při procházce vyplatí sledovat nejen cestu, ale i tvar svahu a okolní les. Přírodní památka v katastru Synalova v Jihomoravském kraji chrání pozůstatky bučin i skalnatý reliéf, který vznikal působením mrazu. Na vrcholu se k přírodním prvkům přidává retranslační stanice, výrazná technická dominanta hřebene.
Skály jako připomínka mrazivého klimatu
Větvící se vrcholový hřbet tvoří bítešské ruly a podle obce Synalov dosahuje Sýkoř výšky 704 metrů nad mořem. V době ledové se zdejší horniny opakovaně dostávaly do kontaktu s mrazem a dalšími procesy chladného klimatu. Jejich působení je v krajině patrné dodnes.
Na svazích se dochovaly mrazové sruby, tedy skalní stupně a stěny vytvořené mrazovým zvětráváním. Najdeme tu také kryoplanační terasy – plošší části svahu, jejichž podobu ovlivňovalo střídavé zamrzání a tání i pohyb půdy a hornin. Balvanové proudy zase ukazují, jak se kameny pomalu přesouvaly dolů po svahu.
Nejde jen o několik osamocených skal. Jednotlivé útvary patří k širšímu reliéfu hřebene a jeho svahů, takže stojí za to vnímat také jejich rozmístění v terénu. Členitost Sýkoře zachycuje dlouhodobý vývoj krajiny pod vlivem mrazu.
Ostrůvky bučin ve smrkovém lese
Dalším důvodem ochrany jsou zbytky rozlehlejších typických bučin a bučin s javorem klenem, které si uchovaly přirozenější podobu. Místy v nich rostou také jasany. Zachované bukové porosty se odlišují od okolních smrkových monokultur nejen skladbou stromů, ale i rostlinami v podrostu.
Pod korunami se vyskytují například mařinka vonná a kapraď samec, které uvádí obec Synalov. Právě bylinné patro pomáhá dotvářet obraz lesa, který není tvořen pouze stejnověkými smrky. Ochrana území tak zahrnuje jak jeho lesní společenstva, tak geologické tvary spojené s dávným chladným obdobím.
Retranslační stanice na vrcholu
Na nejvyšším místě stojí retranslační stanice. Její konstrukce vytváří nápadný kontrast k lesu a skalnatému terénu a patří k současné podobě Sýkoře. Přírodní památka tak není jen ukázkou dochovaných přírodních procesů, ale také místem, kde se setkává přírodní a technická dominanta.
Přírodní památka Sýkoř byla vyhlášena v roce 1990. Při pohybu v chráněném území je třeba držet se značených cest a nevstupovat mimo ně, aby skalní útvary, balvanové proudy i lesní porosty zůstaly zachované.