Na Bělči a Tuhošti nenajdete rozhlednu ani návštěvnické centrum. Výlet do těchto vrchů jihozápadně od Švihova je cestou do lesů, kde se střídají staré porosty, kamenné výchozy a stopy lidské minulosti. Oba vrchy patří k rozsáhlejšímu lesnímu celku Švihovských hvozdů.
Běleč měří 712 metrů, Tuhošť 601 metrů. Spolu s Bělýšovem a Velkou Doubravou vytvářejí přibližně patnáct kilometrů dlouhou řadu vrchů. V některých pramenech se název Běleč objevuje také v podobě Bělč.
Bučiny, suťové lesy a vzácné rostliny
Švihovské hvozdy jsou evropsky významnou lokalitou Natura 2000 o rozloze přibližně 724 hektarů. Patří k ní květnaté bučiny, dubohabřiny i suťové lesy a její území zasahuje také do okolních správních území.
Na Bělči chrání přírodní rezervace o rozloze zhruba 9,4 hektaru především staré bukové porosty. Vedle buku zde rostou také dub zimní, jasan, lípa, javor klen a místy jilm drsný. Východní svah Tuhoště zase pokrývá suťový les.
Lesní podrost stojí za pozornost hlavně na jaře a na začátku léta. Na Bělči se uvádí ojedinělý výskyt lilie zlatohlavé, na severním svahu Velké Doubravy roste měsíčnice vytrvalá. Starší průzkumy širší oblasti zaznamenaly také lýkovec jedovatý, orlíček obecný, bělozářku liliovitou nebo zimosrázek alpský. Při procházce je proto důležité zůstat na cestách a nepoškozovat vegetaci.
Členitý terén a buližníkové skály
Ráz vrchů utváří také geologické podloží Českého masivu, v němž se vyskytují mimo jiné spility a buližníky. Na horních částech svahů Bělče vystupují buližníkové suky. Kořeny, kameny, nerovnosti a místy suť dělají z putování terénem jiný zážitek než pohodlnou procházku po rovném povrchu.
Tuhošť se někdy v neověřených popisech označuje za vyhaslou sopku. Odborné charakteristiky ale hovoří o horninách a geologickém vývoji Českého masivu, nikoli o potvrzeném sopečném původu vrchu.
Souvisí Tuhošť s Vogastisburgem?
S Tuhoštěm se pojí místní tradice, podle níž by mohl být Vogastisburgem. Právě tam měl kolem roku 630 Sámo porazit vojsko franského krále Dagoberta. Na vrchu se podle historických materiálů nacházejí zbytky jakýchsi valů, které mohly tuto představu podpořit.
Jde však o hypotézu, nikoli potvrzenou polohu dějiště bitvy. Historik August Sedláček i další badatelé kladli předpokládané bojiště spíše k Úhošti u Kadaně. Starší prameny zmiňují také nález tří mohyl a předmětů ze železa, bronzu a zlata na severním svahu Tuhoště; tento údaj ale není v dostupných podkladech podrobně doložen odborným archeologickým pramenem.
Výlet lesními cestami
Běleč a Tuhošť jsou cílem pro pěší, kteří se mohou pohybovat po veřejných cestách a místních turistických či lesních komunikacích. Nejde o místo s jednotným vstupem nebo výrazným turistickým zázemím. Trasy, stav cest i možnosti parkování se mohou měnit, proto je namístě zkontrolovat je v aktuální mapě. Počítat je třeba také s lesní technikou.
V přírodní rezervaci a evropsky významné lokalitě je nutné respektovat značení a omezení vstupu, která z ochranného režimu vyplývají. Chráněné rostliny patří k tomu nejcennějšímu, co zdejší les nabízí, a neměly by se trhat ani fotografovat z míst, kam se nesmí vstupovat.
Výlet do lesů lze spojit s návštěvou Švihova a vodního hradu Švihov. Zatímco hrad je výraznou kulturně-historickou dominantou, okolní vrchy nabízejí jiný pohled na krajinu: lesní porosty, kamenné výchozy a tradici o Vogastisburgu, jejíž skutečné umístění zůstává nejisté.