Na okraji Svatobořic-Mistřína, ve směru na Kyjov, stojí bývalá táborová budova, v níž sídlí Muzeum internace. Návštěvníky uvádí do expozice nákladní vagón – připomínka transportů, které pro řadu internovaných znamenaly pokračování cesty do věznic či koncentračních táborů.
Od uprchlického tábora k nacistické internaci
Areál vznikl za první světové války jako útočiště pro běžence z oblastí ohrožených boji na východní frontě. V pozdějších letech sloužil také zdravotnickým a sociálním účelům. Jeho minulost tedy začala ještě před nacistickou okupací.
Na počátku druhé světové války se zde shromažďovali Židé z okolí před odjezdem transportů. V letech 1942 až 1945 pak nacisté využívali Svatobořice jako internační tábor. Přiváželi sem hlavně rodinné příslušníky lidí zapojených do zahraničního odboje, uprchlých politiků a vojáků. Mezi internovanými byli také někteří Židé, osiřelé děti a děti rodičů popravených za heydrichiády.
Podle údajů Jihomoravského kraje prošlo nacistickou internací přibližně 3 500 lidí. Jde o počet za toto konkrétní období, nikoli za celou historii areálu. Ten sloužil v různých podobách až do roku 1950 a podle památkových podkladů jím mohlo za celou dobu projít až kolem 200 000 perzekvovaných osob.
Prohlídka někdejší táborové budovy
Muzeum sídlí v objektu označovaném jako budova číslo 6. Dokončen byl do roku 1921 a původně v něm bydleli internovaní muži. Později se tu nacházela kovárna a barvírna, v době socialismu jídelna. Z rozsáhlého komplexu, který čítal desítky budov, patří k několika dochovaným objektům; většina areálu ve druhé polovině 20. století zanikla nebo prošla výraznou přestavbou.
Expozice představuje historii prostřednictvím panelů, vitrín s předměty a pracemi bývalých vězňů i modelu tábora v měřítku 1 : 100. Součástí návštěvy je také zhruba dvacetiminutový audiovizuální program se vzpomínkami někdejších internovaných. Přibližuje tak nejen podobu tábora, ale i každodenní zkušenost lidí, kteří čelili odloučení od rodiny, čekání a nejistotě.
Památník ve spirále
Venkovní pietní místo vytvořil sochař Milan Polián. Tvoří je 33 stylizovaných postav uspořádaných do spirály bez konce. Jejich počet odkazuje na Kristův věk a motiv srdce v horní části figur připomíná lidský cit. Památník nevypráví jednotlivé příběhy, nabízí prostor k zastavení a připomíná také lidi, kteří byli internováni kvůli tomu, kým byli jejich příbuzní.
Muzeum i památník byly slavnostně otevřeny 7. října 2017. Expozici připravil spolek Bukovanská kaple.
Využití areálu pokračovalo i po válce
Konec druhé světové války neznamenal konec zdejšího internačního zařízení. Po osvobození v něm byli němečtí vojenští zajatci, civilní kolaboranti a Němci čekající na odsun. Od ledna 1947 zde fungovalo nemocniční středisko pro přibližně tisíc německy mluvících lidí. Od konce roku 1948 do poloviny roku 1950 areál sloužil jako středisko pro demokratické Řeky.
Svatobořice tak připomínají několik různých kapitol dějin a lidí, jejichž životy ovlivňovala rozhodnutí úřadů a režimů. Muzeum se nachází v obci Svatobořice-Mistřín na Hodonínsku, na souřadnicích 48.991784, 17.101313. Otevírací doba je sezonní; skupiny nejméně pěti osob si mohou podle obce objednat prohlídku také mimo běžnou sezonu. Uváděné vstupné je 30 korun.