V historickém Voprchovském domě na sušickém náměstí se dá při prohlídce Muzea Šumavy zastavit u neobvyklé dřevěné krajiny. Sušický mechanický betlém vedle biblického výjevu ukazuje město, šumavské památky a práci lidí v regionu. Některé jeho scény se pohybují, takže celek připomíná spíš živý obraz Sušicka než běžný betlém.
Od sušické radnice až po Kašperk
Betlém má šest úrovní a rozměry přibližně 6 × 3,5 × 2,8 metru. Obsahuje více než 300 figurek, zhruba polovina z nich je pohyblivá, a kolem 35 staveb. Mezi nimi jsou sušická radnice s funkčními hodinami, kostel svatého Václava, kaple Anděla Strážce i Voprchovský dům, kde dnes sídlí muzeum.
V krajině se objevují také hrady Kašperk a Rabí, rozhledna Svatobor, annínská sklárna nebo prášilská papírna. Nechybí bývalá sušická synagoga. Model tak zachycuje nejen známé stavby, ale také místa a provozy, jejichž podoba se časem změnila nebo které zanikly.
Řada figurek připomíná tradiční obživu Šumavy a Pošumaví: dřevařství, sirkařství, sklářství, těžbu zlata, pastevectví, hrnčířství i řezbářství. Jinde se plaví dřevo, pracuje vodní mlýn nebo dílna poháněná vodním náhonem. U mlýna, hamru a katru se otáčejí vodní kola a některé budovy jsou nasvícené. Konstrukce je z borového dřeva, domy a postavy převážně z lipového.
Řezbářská práce a pohyblivé scény
Dílo vznikalo od ledna do konce října 2004. Jeho autory jsou řezbáři Karel Tittl z Horské Kvildy a Pavel Svoboda ze Sušice. Veřejnosti byl betlém slavnostně představen v listopadu téhož roku a město Sušice jej následně odkoupilo. Na jeho vzniku se podíleli také institucionální i soukromí sponzoři.
Pohyb dodává vyřezávaným postavám a stavbám další rozměr: voda roztáčí kola, v jednotlivých částech krajiny se odehrávají pracovní výjevy a světlo zvýrazňuje vybrané scény. Betlém se spouští v pravidelných časech během návštěvní doby, konkrétní režim se však může měnit.
Muzeum v renesančním domě
Voprchovský dům na náměstí Svobody 40 je renesanční měšťanský dům s gotickým jádrem z druhé poloviny 15. století. V minulosti sloužil mimo jiné jako děkanství. Sušické muzeum tu sídlí v historickém centru, jeho počátky ale sahají do roku 1880: místní učitel Josef Holík tehdy v lednu vyzval k založení muzea a městská rada 1. dubna vyčlenila pro první sbírky prostor v radnici.
Od roku 1967 je sušické pracoviště součástí Muzea Šumavy, které sdružuje také muzea v Kašperských Horách a Železné Rudě. Sušice přitom zůstala ředitelským a organizačním centrem celé instituce. Stálé expozice přibližují dějiny města, šumavské sklářství a místní sirkařství, ale také cínový poklad, kapucínskou knihovnu a měšťanský interiér z 19. století.
V letech 2017 až 2018 muzeum představilo dočasnou výstavu Historické cukrárny. Věnovala se vývoji cukrářského řemesla, čokoládě, marcipánu, perníku, zmrzlině a dortům. Návštěvníci na ní mohli vidět dobové obaly, reklamy, nástroje i interiéry; výstava zároveň připomněla sušickou tradici a cukrárnu v hotelu Fialka. Otevírací doba muzea se během roku mění a liší se také mimo hlavní sezonu a o svátcích.