Sieglova vila na adrese Čsl. armády 446/1 patří k výrazným památkám Šumperka. Vznikla v roce 1867 pro textilního podnikatele Roberta Siegla a jeho manželku Emmu, rozenou von Tersch. Dnes je kulturní památkou a zároveň připomínkou doby, kdy město díky textilní výrobě rychle bohatlo a získávalo podobu sebevědomého regionálního centra.
Při pohledu na stavbu ale není zajímavá jen její reprezentativní podoba. Kolem autora projektu se totiž dodnes vede spor. Místní tradice připisuje vilu vídeňskému architektovi Theophilu von Hansenovi, dochované stavební plány však uvádějí šumperského stavitele Josefa Bayera.
Sídlo rodiny, která vydělávala na lnu
Robert Siegl patřil k důležitým postavám šumperského podnikatelského prostředí. Jeho rodinný podnik se zaměřoval na výrobu a barvení lněných látek. Siegl se podílel také na rozvoji místního průmyslu a bývá spojován se vznikem první mechanické přádelny v Šumperku. Na sklonku 19. století měla jeho firma patřit mezi významné lnářské podniky v celé monarchii.
Vila proto nebyla pouze místem k bydlení. Její podoba měla dát najevo společenské postavení, kulturní rozhled i hospodářské možnosti majitelů. Okázalost domu a způsob života jeho obyvatel se odrazily také v lidových přezdívkách. Stavbě se říkalo například hrad pýchy, hrad marnosti nebo hladová vila. Nešlo o oficiální názvy, ale o dobová označení vyjadřující pohled veřejnosti na bohatou průmyslovou rodinu.
Vila s terasou, kolonádou a zahradou
Architektura domu vychází z italské renesance a doplňují ji klasicistní prvky. Památkové hodnocení stavbu popisuje jako příměstskou vilu v italizujícím renesančním stylu se silným klasicistním vlivem. Výsledkem je slavnostní, ale ne přehnaně zdobný vzhled.
Už při návrhu se počítalo s tím, že dům bude úzce propojený se zahradou. Hlavní průčelí navazovalo na parkově upravený prostor prostřednictvím velké terasy a otevřené sloupové haly. Později k vile přibyla také zimní zahrada. Reprezentativní život rodiny se tak odehrával nejen v interiéru, ale i v okolí domu.
Z veřejného prostoru lze vnímat právě toto spojení stavby a zeleně. Vila tvoří výrazný urbanistický prvek v městské zástavbě a její působení posiluje parková zahrada. Nejde tedy jen o samostatný historický dům, ale o celý obytný areál navržený pro pohodlí i reprezentaci.
Kdo vilu skutečně navrhl?
Theophil von Hansen byl dánský architekt, který působil ve Vídni a proslul významnými stavbami v někdejší rakouské metropoli. Právě jeho jméno se se Sieglovou vilou spojuje v místní tradici. Přímé a jednoznačné potvrzení Hansenova autorství však chybí.
Dochované plány jako autora uvádějí Josefa Bayera, šumperského stavitele, který se podle dostupných podkladů nejméně podílel na realizaci domu. Nelze proto s jistotou tvrdit, že je vila Hansenovým dílem, ale ani jeho možný podíl jednoduše vyloučit. Rozdíl mezi písemnými doklady a tradovaným výkladem je jednou z nejzajímavějších kapitol historie této památky.
Co zůstalo z původního interiéru
Z původního vybavení se dochovala jen část. Zmiňuje se například benátské zrcadlo, sloupová síň nebo některé obložení. Památková dokumentace eviduje také restaurátorské podklady k dřevěné intarzované podlaze z roku 2009. Tyto zachované prvky připomínají, jak reprezentativně bylo někdejší rodinné sídlo zařízené.
Po roce 1945 se způsob využití objektu změnil a vila byla přestavována. Památkový katalog dnes uvádí internátní využití správce. Z veřejných podkladů zároveň není zřejmé, v jakém režimu je možné vstoupit do interiéru, takže při návštěvě Šumperka je třeba počítat hlavně s pohledem z veřejně přístupného prostoru a respektovat soukromí uživatelů areálu.
Sieglova vila stojí nedaleko evangelického kostela a dobře doplňuje poznávání Šumperka, kterému se někdy říká malá Vídeň. Vedle architektury 19. století připomíná také hospodářskou sílu města vybudovanou na textilní výrobě.