Na Vysokou, vrch vysoký asi 471 metrů nad mořem několik kilometrů západně od Kutné Hory, se dá vyrazit za historií i výhledy. Najdete tu zříceninu letohrádku Belveder, telekomunikační věž s rozhlednou a také kámen, který bývá označován za menhir. Zřícenina je volně přístupná a z původního areálu zůstalo hlavně obvodové zdivo.
Areál hraběte Šporka
Belveder vznikl v letech 1695 až 1697 na příkaz Františka Antonína Šporka, majitele malešovského panství. Za pravděpodobného autora stavby je považován Giovanni Battista Alliprandi, žák vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Letohrádek se někdy uvádí jako možná první Alliprandiho samostatná realizace v Čechách.
O Šporkově záměru se vypráví, že peníze na stavbu získal výhrou v kartách při pobytu v Karlových Varech. Jádro letohrádku mělo čtvercový půdorys se zkosenými rohy a kryla je vysoká osmiboká střecha se střešní věžičkou, odkud se dalo rozhlížet do kraje. V přízemí byla kaple svatého Jana Křtitele, kuchyně a sklep. První patro tvořil velký sál a čtyři hraběcí pokoje.
Celý objekt obepínala kruhová ozdobná zeď a před hlavním vstupem stály poustevny. Další poustevna pro tři muže přibyla západně od letohrádku v roce 1698. O areál se nejprve starali oratoriáni, později augustiniáni z Lysé nad Labem.
Slavnost s tisíci hostů
Kapli vysvětili 24. června 1697 při slavnostním otevření Belvederu. Špork pozval šlechtu a téměř 20 000 poddaných ze svého panství. Událost připomínalo tisíc medailí ze slitiny stříbra a cínu, které vznikly v Augsburku.
Podle dobových líčení se při hostině čepovalo víno z mramorové kašny a vypilo se šedesát sudů piva. Připravovalo se také velké množství masa a chleba. Výzdoba kaple zahrnovala motiv slunce nad sochou svatého Jana Křtitele, který sloužil jako baldachýn; voda z něj měla stékat do kašny. Tyto podrobnosti popisují historické prameny a pozdější vyprávění, nikoli dochovaný interiér.
Od zániku k záchraně zříceniny
Špork prodal malešovské panství i s Belvederem v červenci 1699 Františku Antonínu Halleweilovi. Později majetek připadl rodu Osteina, který letohrádek příliš nevyužíval. Poslední mniši odešli v roce 1796. Friedrich Anton Ostein-Dalberg nechal stavbu roku 1797 znovu zastřešit, ale 30. dubna 1834 do ní udeřil blesk a následný požár ji těžce poškodil. Obnova už nepřišla. Podle místní pověsti nebyl požár včas ohlášen kvůli pálení čarodějnic; jde však o tradované vysvětlení, ne o doloženou příčinu.
O zachování zbytků Belvederu se od roku 2010 staral spolek Belveder. V letech 2010 až 2019 zajistil a konzervoval narušené zdivo, aniž by se pokoušel stavbu dostavět do předpokládané původní podoby. Na pracích se podílely dotace Ministerstva kultury, městys Suchdol, obec Miskovice a společnost TPCA Kolín. Spolek za ně v roce 2019 získal ocenění Zlatá cihla v programu obnovy venkova Středočeského kraje. Vlastníkem zříceniny je městys Suchdol, který přispěl na opravu také v roce 2022.
Výhledy z věže a kámen s pověstí
Nedaleká Rozhledna Vysoká stojí na telekomunikační věži vybudované kolem let 2001 až 2002. Vyhlídková plošina je přibližně 25 metrů vysoko a vede k ní 144 schodů. Za dobré viditelnosti lze spatřit Kutnohorsko, Kolínsko, Čáslavsko i Polabí. V dálce se mohou ukázat také Říp, Bezděz, Ještěd, České středohoří, Železné hory nebo Krkonoše.
V okolí zříceniny leží kámen, kterému místní tradice připisuje schopnost mírnit bolesti zad, krční páteře a kloubů. Léčivé účinky nejsou medicínsky doložené. Podle dostupných údajů nejspíš nejde o pravěký menhir, ale o novodobě vztyčený kámen; jeden katalogový záznam uvádí rok 2015, tento údaj však nepotvrdila veřejná instituce.
K Belvederu se dá dojít z osady Vysoká nebo z Miskovic, odkud je to přibližně jeden kilometr. Parkovat bývá možné u cesty od Mezholez a z Kutné Hory vede na vrch zelená turistická značka. Zřícenina je přístupná po celý rok, zatímco rozhledna má sezonní provoz závislý na počasí. Na cestu se hodí pevná obuv.