Od Strážného je to k hrázi bývalého rybníka Weiher přibližně kilometr jihovýchodním směrem. V mokřadní krajině Stráženské slatiny tu leží výrazný sypaný val, pozůstatek nádrže na říčce Řasnici. Voda z krajiny dávno zmizela, terénní útvar však stále ukazuje, jak rozsáhlé vodní dílo zde kdysi stálo.
Nádrž pro dřevo i ryby
Rybník nechal Petr Malovec vybudovat v letech 1543 až 1547. Starší výklady jeho vznik kladly do ještě dávnější doby, současné údaje ho ale spojují s polovinou 16. století. Nádrž sbírala vodu z Řasnice a potoka Častá a měla sloužit hlavně k plavení dřeva, důležitého pro místní hospodářství, i k chovu ryb.
Vodní plocha měla přibližně 150 hektarů. Rozkládala se v prostoru dnešní Stráženské slatiny, známé také jako Splavské rašeliniště, a představovala jeden ze způsobů, jak v náročných šumavských podmínkách využít vodní zdroje.
Hráz překonala zánik rybníka
V roce 1587 se hráz protrhla a rybník už nikdo neobnovil. Pravděpodobnou příčinou bylo nestabilní podloží, které dlouhodobě neodolalo tlaku zadržené vody. Z nádrže tak zůstal především val, který dodnes vyznačuje někdejší podobu údolí.
Památková evidence uvádí u zachované části délku zhruba 400 metrů, šířku asi 4,5 až 5 metrů a výšku 6 až 7 metrů. Obecní materiály někdy pracují s většími rozměry; ty se zřejmě vztahují k celému historickému tělesu, ne jen k jeho dochovanému úseku. Uprostřed je hráz přerušená v místě, kudy dnes protéká Řasnice.
Stará technická památka v mokřadu
Val je zapsán jako nemovitá kulturní památka a zároveň jako technická památka. Jeho hodnotu podtrhuje, že je v krajině dobře patrný, i když na místě nenajdete zachované zdivo, stroje ani upravenou expozici. Hráz působí spíš jako součást terénu; její někdejší funkce vynikne až ve spojení s příběhem zaniklé nádrže.
Obecní a odborné podklady ji označují za jednu z nejstarších údolních přehrad svého druhu. Jde o zařazení vztahující se ke konkrétnímu typu vodního díla a používanému odbornému pojetí. Hráz je každopádně cenným dokladem raného vodního stavitelství na Šumavě.
Po zániku rybníka tu pracoval mlýn
U západního konce hráze vznikl v 19. století Splavský mlýn, německy Dammmühle. Vodu neodebíral přímo z Řasnice, ale přiváděl ji dlouhým náhonem od potoka Častá. Po druhé světové válce byl mlýn zkonfiskován jako nepřátelský majetek a později zbořen. V terénu po něm zůstaly drobné pozůstatky zástavby a náhonu.
Ke hrázi ze Strážného
Výchozím místem je Strážný. K hrázi vede zelená turistická značka ve směru na Volary a Soumarský most; od hlavní silnice je to podle popisu Správy Národního parku Šumava necelý kilometr. Trasa patří k přibližně 12,5 kilometru dlouhému okruhu údolím Řasnice, který míjí také historická místa Dolní Cazov a ženijní můstek přes řeku.
Okolí spadá do Stráženské slatiny a širšího chráněného území Národního parku Šumava. Podmáčená půda může po dešti ztížit chůzi, proto se hodí pevná obuv. Je třeba držet se povolených cest, respektovat návštěvní řád a nezasahovat do hráze ani okolní vegetace. Překlenutí Řasnice uprostřed hráze nemusí odpovídat stavu popisovanému ve starších materiálech, a jeho bezpečnost je proto před cestou vhodné ověřit.