Do areálu hradu Mitrov se nechodí za vysokými zachovanými hradbami. Z někdejšího sídla zůstala část zdiva, příkopy a nerovnosti v terénu, které je třeba chvíli pozorovat, aby začaly vyprávět svůj příběh. Nejvýrazněji se dochovala hranolová věž v severním předhradí: stojí z ní dvě podlaží, nároží zpevněná kamennými kvádry a část ostění jediného zachovaného okénka. Ve zdivu jsou vidět také otvory po samonosném trámkovém lešení, které stavitelé používali při budování hradu.
Zřícenina leží přibližně kilometr jižně od místní části Mitrov, spadající pod Strážek v okrese Žďár nad Sázavou. Hradní ostroh vybíhá do meandru Bobrůvky a ze všech stran ho obklopuje lesnaté údolí. Jde o volně přístupnou archeologickou lokalitu, nikoli o upravený památkový areál s pokladnou či rozsáhlými dochovanými stavbami.
Stopy pravidelného hradu
Terénní průzkum a archeologické poznatky ukazují, že Mitrov nebyl jen jednoduchým opevněným útočištěm. Hradní jádro mělo obdélný půdorys a budovy se soustředily zejména podél severní a západní strany. Uspořádání naznačuje snahu o pravidelný plán i reprezentativní funkci sídla.
Jádro chránil parkán, příkop s valem a další opevnění. K hradu patřila dvě předhradí, několik příkopů a brány; příkop obíhal téměř celý areál, kromě strmé západní části ostrohu. Severní předhradí mělo lichoběžný tvar a jeho opevnění zřejmě střežilo přístup od dnešního Mitrova.
Po paláci se nedochovaly vysoké zdi. Jeho někdejší členění lze ale hledat v terénních sníženinách, které naznačují trojdílnou stavbu. Patrné jsou také stopy bran, parkánu, bašt a přístupové cesty. Zachovala se část schodiště, nejspíš z mladší přístavby, která byla s palácem propojena vlastním zaklenutím.
Od prvních zmínek k opuštění
Počátky Mitrova se kladou na přelom 13. a 14. století, případně do první poloviny 14. století. Starší regionální výklady uvádějí odlišné předpoklady, zatímco archeologické nálezy včetně keramiky směřují spíše k počátku 14. století. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1358.
V dalších desetiletích se jeho držitelé měnili. Mitrov se dostal pod markraběte Jana a Dobeš zde pravděpodobně zastával úřad purkrabího. Do roku 1407 patřil zeměpánům, později se v souvislosti s hradem objevují Hlaváček z Ronova a Vilém z Pernštejna. S Pernštejny je spojen delší úsek jeho existence, sídelní význam Mitrova však postupně klesal.
Archeologický výklad připouští, že hrad mohl být opuštěn už v první polovině 15. století. Písemné prameny ho jako pustý označují až roku 1588; pozdější zpráva se k tomu váže také v roce 1630. Obytná funkce tedy mohla zaniknout dlouho předtím, než byl Mitrov úředně veden jako opuštěný.
Výlet údolím Bobrůvky
Cesta ke zřícenině může být součástí delšího putování krajinou kolem Bobrůvky. V okolí vede modrá turistická značka a jako výchozí místo lze využít Podmitrov, odkud se dá pokračovat k Mitrovu a do dalších částí lesnatého údolí.
V širším okolí leží také zámek Mitrov a zřícenina hradu Lísek, dříve zvaného Bukov. Připomínají proměny zdejších panství i to, jak se v průběhu staletí měnila důležitost jednotlivých sídel. Název Mitrov se tradičně vykládá jako zkrácenina jména Demitrov či Dimitrov, spojovaného s Demeterem z Bukové z rodu Tasovců. Jde o pravděpodobné vysvětlení, nikoli o bezpečně doložený původ názvu.
Volně přístupné místo s archeologickými stopami
Areál nemá pravidelný provoz ani průvodcovskou službu. Zdivo, valy a příkopy mohou být zarostlé, terén je nerovný a za mokra kluzký; pevná obuv se proto hodí zvlášť při pohybu kolem věže a příkopů.
Mitrov je veden jako území s archeologickými nálezy nejvyšší kategorie ÚAN I. Není vhodné zde kopat, rozebírat zdivo, odnášet či přemisťovat kameny ani hledat nálezy detektorem. Důležitou součástí lokality jsou totiž také archeologické vrstvy skryté pod povrchem.