Cesta k prameni
Veřejné odběrné místo Korunní kyselky leží pod stáčírnou u červené turistické trasy. Podle návštěvního záznamu z dubna 2025 se k němu dá dojít také od železniční zastávky Stráž nad Ohří, po červené značce podél železniční tratě.
Od parkoviště u stáčírny vede ke zdroji krátký, ale strmý a obtížný sestup, který nemusí vyhovovat lidem s omezenou pohyblivostí. Místo nemá jednoznačnou poštovní adresu a přístupové podmínky se mohou měnit.
Z údolního pramene vývozní značka
Pramen v horní části Korunního potoka objevili roku 1876. Podnikatel Carl Gölsdorf nechal zdroj zachytit a vodu odborně rozebrat. Povolení k čerpání získal v říjnu téhož roku; o rok později byla kyselka úředně označena za léčivou. Šlo o dobové uznání, nikoli o současné zdravotní doporučení.
Stáčet a rozesílat vodu začali v roce 1878. Nejprve se prodávala jako Krondorfská kyselka, později se ujal název Korunní. Dva vydatné vývěry nesly jména Kateřina a Štěpánka. Druhé jméno odkazovalo na korunní princeznu Štěpánku Belgickou.
Podnikání brzy překročilo hranice regionu. V roce 1920 putovalo na export přes pět milionů lahví a voda se prodávala také v zahraničí, zejména v Argentině. Gölsdorfova firma tehdy zaměstnávala více než dvě stě lidí.
Výletní místo i lázeňský plán
Úspěch stáčírny proměnil okolí pramene v oblíbený cíl výletů a letní pobyt. Korunní se na konci 19. století objevovala v propagačních materiálech. Uvažovalo se také o lázních, které měly vzniknout podle vzoru nedaleké Mattoniho Kyselky, záměr se však neuskutečnil. Někdejší lázeňský areál se proto nedochoval jako celek, který by bylo možné dnes procházet.
Kaple nad údolím
Nad někdejšími lázněmi nechal Gölsdorf postavit pseudogotickou rodovou kapli. Jeho ostatky do ní přenesli v roce 1912. Po roce 1945 stavba začala chátrat a v roce 2013 získala status kulturní památky.
Podle památkového popisu je kaple v havarijním stavu. Přístupný je její exteriér, dovnitř brání vstup uzavřená železná mříž. Aktuální stav a možnosti přístupu se mohou měnit.