Na strašínské návsi, nedaleko žulové kašny a kostela Narození Panny Marie, stojí roubenka U Rathauskejch. Dům čp. 29 vypadá jako nenápadné staré stavení, jeho dřevo je však mimořádně staré: dendrochronologický průzkum určil, že stromy použité při stavbě byly pokáceny v letech 1714 až 1715. Podoba domu se v průběhu staletí měnila, jeho konstrukce ale dodnes vypráví o životě na venkově v Pošumaví.
Od světnice k hospodářskému domu
U Rathauskejch patří k příkladům venkovského domu západočeského typu. Původně šlo o dvojdílné stavení s roubenou světnicí na vysoké kamenné podezdívce, černou kuchyní a komorou. Později k němu přibyla zděná hospodářská část s chlévem, síní a sýpkou. Dům tak získal trojdílné uspořádání komorového typu.
Vchod je na severní straně. Vlevo od něj se nachází světnice, naproti černá kuchyně s komorou a vpravo hospodářské zázemí. Chlév má zvláštní vstup ze dvora. Bydlení a hospodaření tu byly propojené v jednom stavení, jak bývalo pro tradiční venkovský dům typické.
Řadu stavebních detailů kolemjdoucí snadno přehlédne. Roubení tvoří částečně přitesané kuláče, v nárožích spojené na rybinu s přesahujícími zhlavími. Uvnitř jsou povalové stropy, nad domem polovalbová střecha s dvojitě loženým šindelem a volským okem. Její přesahy nesou sloupky: na jedné straně kryjí zápraží, na druhé vytvářejí prostor pro ukládání dřeva.
Obnova s respektem ke starému domu
Když majitel v roce 2014 zahájil obnovu, stav domu byl problematický. Spodní části roubení se rozpadaly, při starších opravách někde dřevo nahradily beton a zdivo a přední část trápila vlhkost. Většinu podlah pokrýval beton a na stěnách byly cementové omítky, které historické konstrukci neprospívaly.
Potíže zhoršovalo také postupné zvyšování terénu na návsi. Jeho úroveň se časem dostala až k parapetům oken a voda se tak přiblížila k domu. Ještě před opravami proto bylo nutné terén snížit.
Cílem nebylo vytvořit dokonale rovnou novostavbu ani přesnou repliku. Postup vycházel z dochovaných fotografií, stavebních sond a restaurátorských záměrů. Zachovat se měl historicky doložený vzhled a zasahovat jen tam, kde to stav domu vyžadoval. Hlavní oprava roubené části probíhala od léta 2019 do léta 2020; další práce pokračovaly až do významné etapy dokončené v roce 2024.
Dřevo, kámen a hliněná omítka
Poškozené kuláče řemeslníci podle míry poškození buď lokálně protézovali, nebo vyměnili za nové modřínové prvky. Dva opravili tesařskou protézou na hákový plát s klínem. Celkem spotřebovali přibližně pět kubíků dřeva, z velké části z místní zimní těžby. Ze smrku vyrobili také dlabané okapní žlaby a opravili části povalového stropu.
Roubená část dostala novou kamennou podezdívku spojovanou jílem. Mezi kuláče přišel mech a dřevěné klínky pomohly uchytit hliněnou maltu. I vnitřní omítky vznikaly tradičním způsobem: směs hlíny a slaměné řezanky se nanášela ručně. Po vyschnutí se stěny vybílily vápnem, které ponechalo vyniknout nerovnostem a křivosti starého domu.
Práce zahrnovaly také opravu šindelové střechy a prkenného štítu, instalaci dřevěných okapů zavěšených na hácích z větví, zprovoznění otopného systému i obnovu některých historických prvků a části nábytku. Podíleli se na nich tesaři, truhláři, kamnář i odborní konzultanti. Většinu nákladů zaplatil majitel z vlastních prostředků, v letech 2019 a 2020 pomohla také státní dotační podpora.
Součást živé návsi
Roubenka je kulturní památkou od roku 1958 a dnes slouží k individuální rekreaci. Nejde tedy o muzeální exponát, ale o historický dům, který zůstal součástí běžného života obce. V roce 2025 byl vlastník Jiří Novák za obnovu nominován na cenu Patrimonium pro futuro v kategorii Obnova památky. Vítězem kategorie se stal jiný projekt.
Dům je soukromý a nemá pravidelnou otevírací dobu, proto není možné vstupovat dovnitř bez pozvání. Z veřejného prostoru si ho lze prohlédnout z návsi, společně s žulovou kašnou a kostelem Narození Panny Marie. Právě v jejich sousedství je dobře patrné, že roubenka není osamocenou památkou, ale součástí historické návsi, která si zachovala měřítko i atmosféru pošumavské obce.