Na severním svahu Kotouče, ve výšce přibližně 440 metrů, leží jeskyně Šipka. K výraznému skalnímu vstupu se dá vystoupat po štramberské části Lašské naučné stezky. Návštěvníky sem přivádí nejen vápencový útvar a výhled k věži Trúbě, ale také objev, který se zapsal do dějin poznávání neandertálců.
Šipka není upravenou turistickou jeskyní s osvětlenými sály a průvodcem. Jde o volně přístupné místo v přírodě, kde si lze prohlédnout členitý prostor vlastním tempem. U vstupu je třeba počítat s nerovným terénem a řídit se návštěvním řádem.
Čelist nalezená u pravěkého ohniště
Výzkum na vrchu Kotouč zahájil archeolog Karel Jaroslav Maška v roce 1879 a pokračoval v něm až do roku 1887. Dne 26. srpna 1880 pracoval v části jeskyně zvané Jezevčí díra. Asi dvanáct metrů od vchodu, zhruba metr a půl pod povrchem, našel ve vrstvě popela u ohniště zlomek dolní čelisti dítěte, kterému bylo přibližně osm až deset let.
Nález známý jako šipecká čelist se stal jedním z důležitých dokladů přítomnosti neandertálců ve střední Evropě. Objevil se několik desetiletí po prvních nálezech neandertálských pozůstatků v německém Neandertalu, v době, kdy se vědci stále přeli o existenci i podobu neandertálského člověka.
Původní čelist se nedochovala. V dubnu 1945 ji zničil požár zámku v Mikulově, kde byly uloženy sbírky a nálezy. Její podobu dnes připomínají odlitky, fotografie a rentgenové snímky.
Stopy po lidech i pleistocenních zvířatech
Jeskyně sloužila jako úkryt v různých obdobích pravěku. Archeologové zde doložili nositele moustérienu, gravettienu i magdalénienu a našli přibližně 550 kamenných nástrojů vyrobených z různých surovin. Mezi nálezy jsou také opracované kosti a parohy, pozůstatky ohnišť i doklady mladšího osídlení včetně nálezů z doby bronzové.
O někdejším životě v okolí vypovídají také desítky tisíc zvířecích kostí a zubů. Patřily zhruba 130 druhům; nejčastěji se mezi nimi objevoval jeskynní medvěd. Zastoupeni jsou také jeskynní lev, hyena, nosorožec srstnatý, mamut, zubr, pratur, sob a los. Šipka tak uchovává svědectví nejen o pravěkých lidech, ale i o zvířatech, s nimiž sdíleli krajinu.
Skalní brána v chráněném území
Šipka je proříceným pozůstatkem původně rozsáhlejší horizontální jeskyně a nejvýznamnějším krasovým útvarem Štramberského krasu. Za vstupem připomínajícím skalní bránu se nachází centrální prostor s propadlým stropem. Odtud vedou dvě chodby: Jezevčí díra měří přibližně devatenáct metrů a Krápníková chodba asi osmatřicet metrů.
Jeskyně leží v národní přírodní památce Šipka, vyhlášené v roce 1960. Chráněné území má rozlohu přibližně 24,7 hektaru a zahrnuje také část vrchu Kotouče. Vedle archeologických hodnot chrání suťové lesy, skalní stanoviště a vzácnou reliktní i teplomilnou květenu. Podobu kopce výrazně změnila někdejší těžba vápence; zachovala se z něj jen část masivu.
Před jeskyní stojí busta malíře Bohumíra Jaroně a okolí dotvářejí prvky historického Národního sadu. Ze skal je vidět historické centrum Štramberka i věž Trúba. Místní atmosféra inspirovala romantickou krajinářskou tvorbu i Zdeňka Buriana.
Jeskyně jako součást štramberského výletu
K Šipce vede štramberská část Lašské naučné stezky. Vyrazit lze od Národního sadu nebo z parkoviště poblíž školy v ulici Zauličí a pokračovat stoupající cestou. Místní část stezky měří přibližně šest kilometrů, má třináct zastavení a dá se projít během jednoho odpoledne.
Výlet lze spojit s návštěvou Trúby, Muzea Zdeňka Buriana nebo Muzea Šipka v Zauličí. Jeho geologická a archeologická expozice představuje také rekonstrukční prvky a artefakty z Kotouče a okolí. Od 1. května 2026 do 30. dubna 2027 se zde koná výstava Poklady, které nezmizely, věnovaná archeologickým nálezům z Novojičínska.