Na hradním nádvoří, v ulicích i u pivovaru zní ve Strakonicích každé dva roky dudy. Mezinárodní dudácký festival rozkládá program po různých místech města a vedle koncertů nabízí průvod, dudácký bál nebo ukázky výroby nástrojů. Tradice tu přitom nekončí s posledním festivalovým vystoupením: návštěvníkům ji přibližuje také muzeum a stezka spojená s postavou Švandy dudáka.
Festival, který rozezní celé město
Čtyři dny 26. ročníku, konaného od 20. do 23. srpna 2026, nabídly pořady na hradním nádvoří, galakoncert v letním kině a duchovní hudbu v kostele svaté Markéty. Program zahrnoval také průvod městem, dudácký bál a scény u pivovaru i u kostela. Zájemci mohli navštívit pořad o středověkých dudách nebo se seznámit s výrobou nástrojů a historickými řemesly.
Na festival přijíždějí soubory z různých zemí. Program 26. ročníku avizoval účast zástupců 18 států; mezi hosty byli muzikanti ze Skotska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Anglie, Chorvatska, Belgie, Francie, Maďarska, Španělska a Turecka. Vedle českého folkloru tak návštěvníci poznávají různé podoby dud, krojů, tanců i hudebního doprovodu.
Dramaturgie se během desetiletí rozrostla také mimo lidovou hudbu. Dudy zaznívají v historickém, duchovním i vážném repertoáru, stejně jako ve folku, world music nebo rocku. V roce 2026 se na jednom pódiu při pokusu o zápis do České knihy rekordů sešlo 205 dudáků. Za čtyři dny festival podle mediálních zpráv navštívilo přibližně 60 000 lidí.
Od prvního ročníku k mezinárodní přehlídce
Festival začal v roce 1967 jako dvoudenní setkání pěti domácích a pěti zahraničních souborů. Pódiové pořady tehdy sledovalo přibližně 2 500 lidí. Z původní přehlídky se postupně stalo mezinárodní setkání dudáků, tanečníků a muzikantů, které se koná v pravidelném dvouletém rytmu. Po ročníku 2018 následoval kvůli odkladu další až v roce 2022.
Mezi osobnosti spojené se vznikem festivalu patřili Josef Režný a manželé Zora a Lubomír Soukupovi. Režný se věnoval sběru lidové hudby, působil jako umělecký vedoucí a choreograf a pomáhal rozvíjet strakonické dudáctví. Spolu s Vojtěchem Hrubým vychoval řadu hráčů; na Hrubého pedagogický odkaz navázal také program 26. ročníku.
Po stopách Švandy dudáka
Strakonice si s dudami spojují také Švandu, známého z pověstí a z Tylovy hry Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Doklady o skutečném historickém dudákovi tohoto jména se nedochovaly. Jeho příběh proto patří především k literární a folklorní tradici města.
Naučná stezka Švandy dudáka měří přibližně 12 kilometrů a má sedm zastavení. Začíná i končí u strakonického hradu a vede podél Otavy přes Šibeniční vrch, Ryšovou, Hliničnou, Kuřidlo a Dražejov. Připomíná pověsti, Tylovu hru, současné dudáctví i takzvané obří dudy. U závěru trasy stojí Švandova lípa, kterou vyprávění spojuje s hrobem strakonického dudáka.
Dudáctví v muzeu i mezi mladými hráči
V areálu strakonického hradu sídlí Muzeum středního Pootaví. Jeho expozice dudáctví představuje více než 100 nástrojů z Čech, Moravy i zahraničí. Zvukové nahrávky, videa a interaktivní prvky přibližují dudy také dětem.
Místní tradice má pokračování i mimo muzejní expozici. Ve Strakonicích působí soubory a hru na dudy vyučuje také základní umělecká škola. Zájem projevují i mladí lidé; podle údajů z roku 2026 tvořily ženy a dívky nejméně polovinu zájemců.