V Českých Žlebech se lyžuje v klidnějším tempu než ve velkých střediscích. Areál v šumavské osadě leží přibližně v nadmořské výšce 920 až 990 metrů a svými kratšími tratěmi se hodí hlavně pro děti, začátečníky, školní výcviky i dospělé, kteří se po čase znovu stavějí na lyže. Nečekejte desítky kilometrů sjezdovek ani výrazné převýšení.
Krátké tratě a zázemí u svahu
Dva vleky měří zhruba 380 a 390 metrů. Sjezdové tratě mají přibližně 400 až 600 metrů, takže svah nabízí prostor pro nácvik prvních oblouků bez nároků na dlouhou jízdu. V areálu funguje lyžařská škola a také půjčovna vybavení.
Na místě je bufet, toalety a Wi-Fi. Parkování pro osobní auta je bezplatné a nachází se přímo u vleku, což usnadňuje přesuny s lyžařskou výbavou. Počet sjezdovek se v přehledech rozchází: některé uvádějí tři, jiné čtyři. Součástí areálu je také snowpark se skoky a překážkami.
Vybrané tratě se zasněžují technicky a sjezdovky se pravidelně upravují strojem. Podle počasí a sněhových podmínek ale nemusí být otevřený celý areál. Před cestou proto dává smysl zjistit, které tratě a vleky právě fungují, a ověřit také provozní dobu a ceny skipasů.
Z lyží na procházku po Stožecku
Část dne lze věnovat také běžkám. V širším okolí Českých Žlebů jsou možnosti napojení na běžecké trasy, jejich stav a údržba se však mění podle počasí i množství sněhu. Jednou z variant je dopoledne na sjezdovce, oběd v místním bufetu a odpolední procházka. V zimě počítejte se zasněženými nebo namrzlými lesními cestami.
Stožecká kaple není přímo u lyžařského areálu. Dostanete se k ní pěšky po značených cestách, a pokud ji chcete zařadit do stejného dne jako lyžování, je třeba počítat s časem na cestu i pěší úsek. V okolí leží také Stožecká skála a lesní trasy.
Osada s historií Zlaté stezky
České Žleby jsou historickou osadou a dnes patří pod obec Stožec v Jihočeském kraji. První písemná zmínka pochází z roku 1709. Místo se dříve označovalo také jako Česká Koryta nebo České Trouby. Názvy odkazovaly na dřevěná koryta, u nichž se napájeli soumaři putující přes Šumavu po někdejší Zlaté stezce.
Podobu pohraniční osady zásadně proměnily události 20. století. Po poválečném odsunu obyvatel vzniklo v oblasti pásmo s omezeným přístupem a část původních domů zmizela. V roce 1965 byl zbořen také kostel sv. Anny; jeho někdejší místo dnes označuje pamětní pomník.
Stožecká kaple pod skálou
Kapli u pramene pod Stožeckou skálou nechal podle tradovaného příběhu v roce 1791 postavit kovář Jakob Klauser jako poděkování za uzdravení zraku. Jde o legendu spojenou s poutním místem, nikoli o lékařsky doložené tvrzení. Kaple byla později několikrát upravována, po období úpadku obnovena v roce 1989 a v následujícím roce znovu vysvěcena.
Rozsah provozu areálu, otevřené sjezdovky, ceny skipasů, podmínky pro běžkaře i stav cest se mohou měnit podle počasí a sněhu. Stožecká kaple leží mimo samotný areál a přístup k ní vede po značené pěší trase.