V jižní části stínavské návsi se nad rybníkem zvedá kostel Povýšení svatého Kříže. Mohutné kamenné zdi, věž a opěrné zdi z něj dělají nepřehlédnutelnou dominantu obce na Prostějovsku. K historické stavbě se váže také kaplička Na Zábraní se studánkou a poutní tradice, která připomíná zdejší místo dodnes.
Stavba, která se měnila po staletí
Přesné stáří kostela není jisté. Obecní materiály uvádějí vznik zhruba ve 12. století, jiné prameny ho řadí do století třináctého. Původně mohl mít románskou podobu, případně přechodný ráz mezi románským a gotickým slohem. Za nejstarší část se považuje menší kněžiště.
Dnešní půdorys tvoří obdélná loď, odsazené pětiboké kněžiště, věž na západní straně a sakristie na jižní. Zdivo je z kamene a drobného kameniva spojovaného hliněnou maltou. Stavbu zatěžovala klenba a její stabilitu ovlivňovaly také hroby v okolí kostela. K nárožím proto postupně přibyly mohutné opěrné zdi.
Výraznější opravy proběhly v letech 1698, 1871, 1874 a 1907. Při zásahu v 19. století byla odstraněna klenba kněžiště; klenba nad lodí zanikla patrně už dříve. Proměny se dotkly některých částí interiéru, historický charakter kostela však zůstal zachovaný.
Gotické malby a zvon z roku 1490
Při opravách se v kněžišti objevily gotické nástěnné malby, které zřejmě v době reformace překryl bílý nátěr. Některé dochované výjevy jsou spojovány se svatým Vojtěchem a svatou Kateřinou. Zmiňuje se také Panna Marie s apoštoly a latinský nápis s prosbou o přímluvu Svaté Boží Rodičky. Určení části motivů není jisté a pod novější omítkou mohou být ukryté další malby.
Na levé straně kněžiště je kamenné sanktuárium, tedy schránka na posvěcené hostie. Pochází z doby, kdy monstrance a tabernákulum ještě nebyly obvyklým vybavením kostelů.
Nejstarším cenným předmětem v kostele je zvon z roku 1490. Latinský nápis vyjadřuje přání pokoje od Krále slávy. Zvon přečkal rekvizice v první i druhé světové válce. Dochoval se také barokní obraz Nanebevzetí Panny Marie od neznámého autora, který kostelu v roce 1866 věnoval místní revírník Antonín Mayer. Starší kazatelna a křtitelnice z roku 1666 byly později přeneseny do Drahan.
Poutní cesty a kaplička nad studánkou
Ke kostelu mířila procesí ze Ptení a okolí. Od konce 17. století do začátku 20. století sloužil jako filiální kostel ptenské farnosti. Jeho okolí bývalo hřbitovem: na jižní straně se pohřbívali obyvatelé Stínavy, na severní lidé z Vícova. Hřbitov i zdejší kostnice zanikly v roce 1874.
Dalším místem spojeným s poutní tradicí je kaplička Na Zábraní, která stojí nad studánkou. Zakládací listina z roku 1764 se vztahovala k původní kapličce zasvěcené Panně Marii. Starší dřevěnou stavbu pak v roce 1881 nahradila zděná.
Studánka v místních příbězích
Voda z pramene byla považována za léčivou a lidé si pro ni chodili i z větší dálky, aby ji podávali nemocným. Jde o součást lidové víry, nikoli o současně doložené zdravotní účinky. Podle místního zvyku se voda světila v neděli po svátku Povýšení svatého Kříže.
Se studánkou je spojená také legenda, podle níž Cyril a Metoděj ve Stínavě kázali a křtili právě u pramene. Tato tradice není historicky potvrzenou událostí. Každoročně se však u kapličky koná slavnostní mše na svátek Cyrila a Metoděje, jak uvádí obec. Kostel nemusí být běžně otevřený, termíny bohoslužeb a slavností se proto ověřují u obce nebo farnosti; přístup ke studánce i kvalita vody se mohou měnit.