Rokle Dušno u Hradištka leží na druhém břehu Vltavy naproti Štěchovicím. Právě tady v únoru 1946 američtí vojáci otevřeli zazděnou štolu a odvezli z ní přibližně třicet až dvaatřicet beden. Kdo se sem dnes vydá po naučné stezce, poznává místo spojené s opravdovým poválečným nálezem i s jednou z nejznámějších českých moderních legend.
Po stopách historie v Hradištku
Název Štěchovický poklad je trochu zavádějící: štola neležela ve Štěchovicích, ale na území Hradištka. Výrazné Štěchovice naproti přes řeku se však staly orientačním bodem, podle kterého se začalo říkat celému příběhu.
Hradišťsko mělo za okupace významnou vojenskou roli. Vzniklo tu cvičiště Waffen-SS a v roce 1943 také pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Kvůli vojenskému prostoru německé úřady vystěhovaly místní obyvatele. Tuto minulost připomíná naučná stezka Vystěhované Hradištko: měří přibližně 8,5 kilometru a má deset zastavení věnovaných mimo jiné vojenskému prostoru SS, koncentračnímu táboru, obětem posledních dnů války a nalezenému archivu.
Samotná štola není přístupná a na jejím místě stojí jen symbolický portál. Do nepřístupných štol ani historických úkrytů se nevstupuje; místo není určené ani k nelegálnímu kopání či hledání s detektorem.
Co bylo v bednách ze štoly
Američtí vojáci přijeli do Hradištka s německým důstojníkem Günterem Aschenbachem. Po odminování štolu otevřeli a odvezli dokumenty protektorátní správy, kanceláře říšského protektora Karla Hermanna Franka, záznamy SS a gestapa i další archiválie. O zlato, šperky ani tajné zbraně nešlo.
Odvoz proběhl bez vědomí československých úřadů. Praha proti němu protestovala jako proti zásahu do státní suverenity a Spojené státy přislíbily materiál vrátit. Bedny byly 2. března 1946 dopraveny zpět do Prahy. Dokumenty pak posloužily také jako důkazní materiál v procesu s K. H. Frankem.
Po návratu archivu zůstala otázka, zda ve štole nebyly ještě další schránky. Právě z této pochybnosti se postupně zrodila legenda o pokladu, k níž přibývalo zlato, umělecká díla, tajné zbraně nebo Jantarová komnata. Žádný nález však tyto příběhy nepotvrdil.
Mapa, která měla ukázat cestu k pokladu
Jedním z hlavních šiřitelů legendy byl Helmut Gaensel, který se o ni zajímal už od 60. let. Tvrdil, že informace získal od Emila Kleina, někdejšího velitele ženijní školy Waffen-SS na Hradištku. Klein byl po válce vězněn v Československu a podle Gaenselova pozdějšího vyprávění mluvil o ukrytých dokumentech, nikoli o zlatě.
Podle dokumentů Státní bezpečnosti se první konkrétní zmínka o pokladu objevila v srpnu 1968. Pozdější záznamy obsahovaly tvrzení o zhruba třiceti bednách a více než dvou tisících kilogramech zlata, šperků a dalších cenností. Šlo však o zaznamenaná tvrzení, nikoli o důkaz, že takový poklad existoval.
V listopadu 2022 Gaensel přiznal, že příběh o zakopaných bednách vytvořil. Uvedl také, že značky na takzvané Kleinově mapě nakreslil sám a že podle něj žádná autentická mapa neexistuje. Ani opakované výpravy, geofyzikální měření a použití moderní techniky proto poklad neodhalily.
Štěchovice, přehrada a zatopené údolí
Při výletu lze zamířit také do samotných Štěchovic. Stojí tu kostel svatého Jana Nepomuckého, navržený architektem Kamilem Hilbertem, a především přehrada s vodní elektrárnou. Stavba začala v roce 1937, první část byla uvedena do provozu v roce 1943 a hydrocentrála zahájila plný provoz v roce 1945. Informační centrum i elektrárnu je možné navštívit podle podmínek jejich provozovatele.
Krajina někdejších Svatojánských proudů je dnes z velké části zatopená přehradou. Naučná stezka v údolí může být kvůli nestabilním skalám dočasně uzavřena. Skutečným nálezem u Hradištka tak zůstává archiv nacistických dokumentů, zatímco zlato, které k příběhu přibylo později, se nikdy nenašlo.