Ve Šťáhlavech můžete spojit procházku zámeckým areálem s návštěvou kostela svatého Vojtěcha. Na jeho kruchtě stojí varhany Ferdinanda Gutha z Čisté z roku 1856. Mají jeden manuál a devět rejstříků, jejich uspořádání ale muselo počítat s nízkým stropem: velké dřevěné píšťaly pedálu jsou proto uložené vodorovně v podlaze. Mezi rejstříky vyniká vzácná Harmonika, která využívá kovové jazýčky.
Nástroj dlouho chátral a jeho stav zhoršovaly plísně i červotoč. Generální restaurování v roce 2024 mu vrátilo funkčnost. Dne 4. května téhož roku varhany za účasti plzeňského biskupa Tomáše Holuba znovu požehnali a uvedli do provozu. Dnes tedy nejsou jen historickou památkou, ale dál slouží hudbě při koncertech.
Jedna zastávka v zámeckém areálu
Kostel stojí v centru Šťáhlav a patří k rozsáhlejšímu historickému celku. Jeho součástí je také zámek s parkem, ohradní zeď, dvě iluzivní brány, někdejší zahradní pavilon později upravený na Boží hrob a další hospodářské stavby. Při procházce tak lze kostel vnímat v souvislosti s okolními objekty, nikoli jako osamocenou památku.
Původně na tomto místě stála barokní kaple, kterou v 17. století založili Kokořovci. Černínové z Chudenic ji později rozšířili o kněžiště s oratoří a sakristií. Na západní straně vznikla kruchta a průčelí se sochou svatého Vojtěcha. Přestavba se řadí do druhé poloviny 18. století, její přesné datování se však v popisech liší.
Pozdně barokní stavba s nejasným autorstvím
Jednolodní kostel má obdélný presbytář zakončený apsidou. Průčelí uzavírá segmentový štít s nikou a sochou patrona, nad střechou se zvedá cibulovitá báň se sanktusovou vížkou. Loď, presbytář i sakristie jsou zaklenuté plackami, které utvářejí podobu interiéru.
Některé prvky stavby připomínají tvorbu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v okolí, například Kalvárii u Radnic nebo kostel svatého Martina ve Chválenicích. Přímý doklad o jeho autorství ale chybí. Kostel mohl navrhnout Dientzenhofer, někdo z jeho okruhu nebo některý z jeho žáků; jisté to není.
Oltáře, epitaf i fresky
Vybavení připomíná dlouhé spojení kostela se šlechtickými rody. Na klasicistním hlavním oltáři jsou klečící andělé od Ignáce Michala Platzera mladšího a černínský znak. U oltáře svatého Jana Nepomuckého si lze všimnout reliéfu zachycujícího světcovo shození do Vltavy.
V oratoři se nachází epitaf Karla Kokořovce z roku 1605, malovaný na dřevěné desce a později přenesený ze Starého Plzence. Výzdobu doplňují fresky se svatým Vojtěchem a motivem Všech svatých, v sakristii pak alegorie Víry, Naděje a Lásky. Interiér bývá přístupnější při organizovaných prohlídkách a kulturních akcích.
Kostel, který zůstává v provozu
Šťáhlavský kostel je filiálním kostelem římskokatolické farnosti Starý Plzenec. Konají se zde bohoslužby, koncerty, Noc kostelů i benefiční programy spojené s obnovou stavby a jejího vybavení. Po restaurování varhan má pokračovat oprava elektroinstalace, výmalba, obnova fresek, oprava dřevěné podlahy a odvodnění okolí kostela.
Nedělní bohoslužba je uváděna na 11 hodin, její aktuálnost je třeba ověřit u farnosti. Samostatný pravidelný návštěvní režim interiéru není jistý, proto se do kostela lze dostat například při bohoslužbě, koncertu, Noci kostelů nebo jiné oznámené akci. V zámeckém areálu pak procházka pokračuje mezi parkem, branami, ohradními zdmi a dalšími památkově cennými objekty.