Při procházce Stachami na Šumavě nepřehlédnete kostel Navštívení Panny Marie. Na menší obec působí nezvykle rozměrně a patří k jejím nejvýraznějším orientačním bodům. Jeho příběh se přitom neodvíjí jen od architektury: připomíná také místní obyvatele, kteří hledali obživu daleko od domova.
Chrám, který nahradil starší kostel
Dnešní stavbě předcházel kostel z roku 1781. Časem už obci nestačil, a tak se Stachy pustily do budování nového chrámu. Ten vznikal v letech 1842 až 1849 a měří přibližně 50 metrů na délku a 16 metrů na šířku. V kontextu šumavské obce jde o výraznou stavbu.
S její velikostí se spojuje osud stašských světáků. Místní odcházeli za prací do různých koutů a uplatňovali se v řemeslech i na stavbách. Někteří působili jako cirkusoví umělci nebo hudebníci. Jejich výdělky a zkušenosti z cest patří k vysvětlením, která se s výstavbou kostela pojí; přesný podíl jednotlivých lidí na jejím financování ale není znám.
Řemesla, cesty a cirkusové umění
Pojem světáci vystihuje, že život části místních nebyl svázaný jen s rodnou obcí. Práce je zaváděla do různých prostředí a profesí, od řemesel a stavebních činností až po vystupování v cirkuse nebo hraní v hudebních skupinách. Jejich příběhy zaujaly také spisovatele Karla Klostermanna a Eduarda Basse, kteří je zachytili ve svých dílech.
Kostel je v tomto vyprávění konkrétní připomínkou místní hrdosti i zkušeností, které si obyvatelé přinášeli z cest. Se stavbou se pojí také přezdívka hovadský, která podle tradovaného vysvětlení vznikla posměšně kvůli její velikosti. Jde o místní podání, nikoli o doloženou historickou událost; dobře však ukazuje, jak nápadný chrám mohl připadat lidem z okolí.
Odlišnost, kterou lze hledat i uvnitř
Kostel má empírovou podobu a podle historického přehledu také obrácenou orientaci oltáře. Návštěvník se tak může při pohledu na stavbu zaměřit nejen na její měřítko, ale i na její neobvyklé uspořádání. Zda je interiér v době návštěvy přístupný, není spolehlivě potvrzeno.
Kostel lze zahrnout do procházky Stachami, kde se dochovaly také ukázky tradiční lidové architektury. Jeho velké rozměry zůstávají nejviditelnější stopou příběhu obce, z níž lidé odcházeli za prací a do níž se vraceli.