Z Berouna se k Alkazaru dá dojít po levém břehu Berounky, od Srbska pak stačí pokračovat za soutok s Loděnicí, které se říká také Kačák. Nad řekou se tu otevírá pohled na světlé stupňovité stěny bývalého lomu. Místo působí jako přírodní scenérie, jeho podobu ale vytvořila především těžba.
Od vápence k dnešním skalním stěnám
Alkazar se v odborných a úředních podkladech objevuje také pod názvem Hostim I. Lom začal vznikat přibližně v letech 1907 až 1909 a provozovala ho Česká montánní společnost. Těžily se zde slivenecké a koněpruské vápence, které mířily hlavně do hutí. Při zpracování rudy pomáhaly oddělovat nežádoucí složky do strusky.
Materiál se nejprve převážel přes Berounku lanovou dráhou, později také úzkokolejnou železnicí směrem k Berounu. Pozůstatky jejího tělesa jsou v krajině stále patrné. Provoz se ve 40. letech postupně omezoval a povrchová těžba skončila po druhé světové válce. Právě po ní tu zůstaly vysoké etážové stěny, které dnes přitahují výletníky, fotografy i horolezce.
Podzemí s několika kapitolami
Za války se v lomu začaly razit štoly pro plánovanou podzemní výrobu, kterou regionální prameny spojují s krycím označením Kainit. Záměr se týkal leteckých motorů nebo součástí zbrojní výroby, továrnu se však dokončit nepodařilo. Podzemní prostory proto nejsou jediným přirozeným jeskynním systémem: vedle štol vzniklých těžbou a válečnými pracemi se při dobývání odkryly také krasové dutiny a menší jeskyně.
Některé štoly slouží jako zimoviště chráněných netopýrů. Do podzemí se bez povolení nevstupuje. Zvláštní část historie představuje úložiště institucionálního radioaktivního odpadu, které v jedné části štol fungovalo v letech 1959 až 1964. Ukládal se tam hlavně nízkoaktivní odpad z výzkumných a zdravotnických pracovišť. Dvě chodby měly celkový objem přibližně 1 690 metrů krychlových.
Odpad s vyšší aktivitou byl později převezen do úložiště Richard u Litoměřic. Hostimské úložiště uzavřeli v roce 1997 betonovou směsí a lokalita je nadále monitorována. Nejde tedy o prostor přístupný k volnému procházení.
Lezení i cesta podél řeky
Alkazar patří k významným lezeckým oblastem Českého krasu. Skály jsou rozdělené do zhruba 16 sektorů, mezi nimiž jsou například Matterhorn, Homole, Hladká plotna, Černý dům, Vanový kout a Růžová stěna. Nejvyšší stěny měří přibližně 50 metrů a databáze Českého horolezeckého svazu uvádí v oblasti kolem 280 cest různé obtížnosti.
V letech 2011 a 2012 tu vznikl také Lezecký park Alkazar s krátkými, hustě jištěnými cestami určenými zejména dětem a začátečníkům. Vybavení i právní režim parku se mohou měnit; Český horolezecký svaz je místem, kde lze před lezením zjistit jejich současný stav. Lezení podléhá pravidlům ochrany přírody a probíhá na vlastní nebezpečí.
Pro pěší a cyklisty je Alkazar zastávkou na trase mezi Berounem a Srbskem. Po levém břehu Berounky vede cesta využívaná také bruslaři a u lomu končí přibližně tři kilometry dlouhá asfaltová in-line dráha. Přes lokalitu prochází naučná stezka Po stopách českých králů; úsek z Berouna do Srbska měří asi 4,5 kilometru a věnuje se mimo jiné geologii, těžbě vápence, archeologii a přírodě Českého krasu. Od lomu lze dojít k soutoku Kačáku s Berounkou nebo pokračovat proti proudu Loděnice směrem ke Svatému Janu pod Skalou.
Alkazar leží v Národní přírodní rezervaci Karlštejn, která je součástí CHKO Český kras. Návštěvníci se mají držet vyznačených a zpevněných cest, nevstupovat do uzavřených štol, nepřibližovat se k okrajům skalních stěn a respektovat zákaz vjezdu motorových vozidel.