Pančavský vodopád leží na okraji Pančavské louky v západních Krkonoších. Z hlavní části překonává žulové kaskády vysoké 148 metrů a padá do Pančavské jámy. Pokud se započítá i slabší jižní rameno, uvádí se celková výška až 162 metrů. Často opakovaný údaj 250 metrů neodpovídá ověřeným hodnotám.
Vodopád a louku najdete v prostoru přírodní památky Prameny Labe, nad Labským dolem. Nejznámější vyhlídka je na horním okraji vodopádu, ale okolní krajina stojí za pozornost také díky vzácnému rašeliništi a pozůstatkům ledovcového utváření Krkonoš.
Rašeliniště s rostlinami chladných oblastí
Pančavská louka je součástí vrchovištního Pančavského rašeliniště. Jeho vznik se začal odvíjet po skončení doby ledové v mělkých sníženinách s málo propustným podložím. Voda v nich zůstávala dlouho a odumřelé rostliny se postupně ukládaly jako rašelina.
Spolu s Úpským rašeliništěm bylo Pančavské rašeliniště v roce 1993 zařazeno mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Rostou tu mimo jiné ostružiník moruška, všivec krkonošský, rašeliník Lindbergův, klikva maloplodá a kyhanka sivolistá, také různé druhy suchopýrů a ostřic. Některé zdejší druhy jsou glaciálními relikty, tedy pozůstatky chladnějšího období po ústupu ledovců.
Pančava padá do ledovcového karu
Pančava je pravostranným přítokem Labe. Po ledovcovém modelování krajiny zůstal její tok výše než hlavní údolí, v takzvané visuté poloze. Při sestupu do Pančavské jámy proto vytváří vodopád. Jáma je pozůstatkem ledovcového karu a její strmé stěny spolu s okolními žulovými skalami dotvářejí zdejší scenérii.
Pod vodopádem se nachází botanicky cenná Schustlerova zahrádka, pojmenovaná po geobotanikovi Františku Schustlerovi. Ten v roce 1923 vypracoval první návrh na zřízení Krkonošského národního parku. Do Pančavské jámy však turistické cesty nevedou a její prostředí má zůstat bez návštěvnických zásahů.
Výhled z Ambrožovy vyhlídky
Z Ambrožovy vyhlídky u horní hrany vodopádu je vidět do Labského dolu i na Kozí hřbety. Za dobrých podmínek se pohled rozšiřuje také směrem k Luční a Studniční hoře. Vodopád se mění podle srážek a tání, výhled do údolí je ale působivý v každém ročním období.
Zůstávejte ve vyhrazeném prostoru a nesestupujte pod skalní hranu ani na opačnou stranu vodopádu. Takový pohyb může být nebezpečný, poškodit vegetaci a odporuje návštěvnímu režimu národního parku. Stejně tak sem nepatří vstup do rašeliniště ani opouštění značených cest.
Na hřeben z Horních Míseček, nebo do Labského dolu
Oblíbený přístup vede po hřebenové cestě mezi Vrbatovou a Labskou boudou. Z Horních Míseček přes Vrbatovu boudu k Labské boudě měří trasa přibližně 8,2 kilometru jedním směrem a nastoupá zhruba 430 metrů. Po cestě lze navštívit památník Hanče a Vrbaty na Pančavské louce a rozcestí U čtyř pánů, odkud vedou trasy k Vrbatově boudě, Labské boudě nebo Prameni Labe.
Další možností je výstup ze Špindlerova Mlýna Labským dolem po modře značené cestě. Z nižších částí údolí se na Pančavský vodopád díváte zespodu a lépe vynikne rozdíl mezi výše položeným tokem Pančavy a hlubokým Labským dolem. Počasí se v horách rychle mění a občerstvení je dostupné především u horských bud.