Soutický zámek leží za hospodářským dvorem na okraji obce, nad Želivkou a nedaleko jejího soutoku se Sázavou. Při pohledu na hlavní budovu se snadno přehlédne, že areál vyrůstal z mnohem starších základů. Jeho historie sahá ke dvěma středověkým tvrzím a postupně v ní hrály roli šlechtické přestavby, velkostatek i ničivý požár.
Na místě zámku stávala dolní tvrz
První písemný záznam o Souticích pochází z roku 1295, panské sídlo se tu připomíná už ve 14. století. Tehdy v obci existovaly dvě tvrze, horní a dolní. Horní časem zanikla, dolní se nacházela v prostoru dnešního zámku.
Dolní tvrz obnovil Zdeněk Lukavecký z Lukavce. V 16. století se její místo postupně proměňovalo v reprezentativnější panské sídlo. Některé přehledy uvádějí jako rok renesanční přestavby 1572, prameny se však v datování neshodují, a proto je přesnější spojovat proměnu obecně se 16. stoletím.
Později zmizely starší gotické části a areál doplnilo nové křídlo. Zámek upravovali také v 18. a 19. století, takže jeho dnešní podoba není dílem jediné stavební etapy.
Velkostatek, pivovar i anglický park
V 18. století získal Soutice rod Puteániů. Zámek tehdy sloužil nejen k bydlení a reprezentaci, ale také jako správní centrum panství. Hospodářské zázemí tvořil pivovar, mlýn s pilou, cihelna, vápenka, vinopalny a škrobárna.
Od roku 1837 patřilo panství Zahnům. Vincenc Zahn nechal zámek přestavět, vybavil interiéry nábytkem a obrazy a věnoval se také úpravě parku. Ten dostal anglický, tedy krajinářský charakter, odlišný od pravidelně uspořádaných barokních zahrad.
Požár z roku 1895 změnil siluetu zámku
Výrazný zásah do podoby stavby přinesl požár v roce 1895. Při následné obnově byl zámek snížen o jedno patro. Vznikla jednopatrová obdélná budova s výraznými rizality, která odpovídá neoslohové architektuře konce 19. století. Uvnitř se přitom dochovaly části starších stavebních fází.
Historický areál tvoří víc než samotná zámecká budova. Patří k němu park s litinovým altánem, pavilon s bazénem, ohradní zeď, hospodářské stavby i sklep vytesaný ve skále u někdejšího pivovaru. Dohromady tak připomínají obytnou, zahradní i provozní stránku někdejšího panství.
Soutická stopa Emy Destinnové
S místem je spojována také operní pěvkyně Ema Destinnová. Podle obecní historie pobývala u Bohumila Maříka. Místní tradice vypráví, že její zpěv býval za letních večerů slyšet v údolí Želivky; jde však o vyprávění, nikoli o spolehlivě doloženou událost.
Po znárodnění v 50. letech 20. století sloužil zámek jako škola a později jako archiv. Po roce 1989 ho v restituci získali potomci původních vlastníků a následně jej koupil rakouský občan Jan David Horsky. Opraveny byly například vstupní brána a střešní krytina, rozsáhlejší obnova areálu ale stále čeká.
Areál je soukromý a běžně nepřístupný
Soutický zámek je kulturní památkou, v evidenci je veden pod rejstříkovým číslem 23814/2-187. Jde také o území s archeologickými nálezy, které souvisejí s historií obou středověkých tvrzí. Adresa areálu je Soutice 1, 257 71 Soutice.
Protože je zámek v soukromém vlastnictví, veřejnosti není běžně přístupný a pravidelné prohlídky nejsou potvrzené. Z veřejných míst lze vnímat jeho polohu a některé části areálu, na soukromý pozemek se bez svolení vstupovat nemá. Výlet do Soutic lze spojit s poznáváním Posázaví, Zručí nad Sázavou, vodní nádrží Švihov nebo centrem Vodní dům.