Krátká cesta k peci
Vápenka Na Bradinách leží v lese jihozápadně od Šošůvky. Ze zdejšího provozu se zachovalo především cihelné těleso šachtové pece a ruiny dalších staveb. K místu lze dojít od obecního úřadu v Šošůvce, odkud je to přibližně 1,2 kilometru. Ze Sloupu vede trasa dlouhá asi 1,4 kilometru.
Nejde o upravený areál s návštěvnickým zázemím. Zdivo je poškozené, v okolí vybíracích otvorů opadává a komín zpevňují ocelové obruče. Do ruin proto není bezpečné vstupovat a pec je lepší prohlížet z odstupu. Přístupové cesty mohou být nerovné a místy stoupají.
Od lomu k pálenému vápnu
Podnik nechal v roce 1912 vybudovat šošůvský podnikatel Jan Mikulášek. Rozhodující byla dostupnost vápence v okolí i zdejší starší tradice pálení vápna, která se postupně měnila v průmyslovou výrobu. Podle údajů na místní informační tabuli měla vápenka denní kapacitu 100 q, tedy zhruba deset tun vápna.
Počátky ale provázely potíže s odbytem. Vypálený produkt se hromadil a část se rozpadala, než se podařilo zajistit zákazníky i rozvoz. Před první světovou válkou se podnik dostal do prosperujícího období.
Jak pracovala šachtová pec
Dochovaná stavba je jednoduchá cihelná šachtová pec určená k průběžnému provozu. Shora se do ní postupně přidával vápenec z lomu a koks jako palivo. Hotové pálené vápno se odebíralo dole, takže nebylo nutné výrobu při každém doplnění suroviny úplně zastavovat.
Vysoká teplota měnila vápenec na produkt využívaný ve stavebnictví a dalších oborech. Provoz tak spojoval několik navazujících činností: těžbu kamene, jeho zpracování v peci a dopravu hotového vápna k odběratelům.
Provoz zastavily války i konkurence
Za první světové války se výroba přerušila, protože chyběl koks i pracovníci. Po válce získal vápenku do nájmu Vintro z Lipovce. V okolí však vznikly konkurenční provozy u Lipovce a Holštejna a šošůvská vápenka byla následně uzavřena.
Po druhé světové válce se podnik pokusil obnovit Mikulášek mladší. Pro přepravu vápna si pořídil nákladní automobil. V období socializace přešel areál pod národní správu. Pálení bylo nejprve ukončeno, přibližně po dvou letech se ale znovu rozběhlo. Později zde fungovala také štěrkovna, která zpracovávala odpadový kámen.
Od vápna k surovině pro průmysl
V roce 1969 převzaly areál Uhelné sklady v Blansku. Tím pálení vápna skončilo. Vápenka se poté zaměřila už jen na dodávky saturačního vápence pro některé cukrovary a slévárny v Blansku. Z původního výrobního podniku se tak stal především zdroj suroviny.
Dnešní ruiny v lese zachycují proměnu místa, které bývalo součástí místního hospodářství. Moravský kras zde nepřipomíná jen přírodní zajímavosti, ale také těžbu kamene, průmyslové zpracování a práci několika generací obyvatel.
Jak se k lokalitě dostat
Do Šošůvky je možné přijet autobusem z Blanska. Nejbližší železniční stanice jsou v Blansku a Rájci-Jestřebí. Při pěší návštěvě je třeba počítat s nerovným terénem a držet se mimo poškozené zdivo i vnitřní prostory pece.
Vápenka Na Bradinách se nachází mezi Šošůvkou a Sloupem; ze Šošůvky k ní vede přibližně 1,2 kilometru dlouhá cesta a ze Sloupu asi 1,4 kilometru.