Na Perníkové horce v Šošůvce, přibližně 585 metrů nad mořem, se dochovaly zbytky zděného větrného mlýna. Stával na západním okraji obce, v místě zvaném U větráku, nedaleko kaple sv. Václava a sv. Anežky České a místního hřbitova. Dnes tu nejsou lopatky ani celé těleso stavby, ale nízké zdivo s obrysem někdejší budovy.
Stavba s nejasným začátkem
Šošůvský mlýn byl holandského typu. U tohoto provedení zůstávalo zděné tělo pevné a otáčela se střecha s větrným zařízením. Kdy přesně mlýn vznikl, se však nepodařilo určit. Podle jednoho údaje byl postaven pravděpodobně krátce před rokem 1858, kdy měla obec prodat pozemek Josefu Kalovi. Na mapách je zaznamenán až v roce 1880. Tento zápis potvrzuje, že tehdy už stál, nikoli ale datum jeho založení.
Po mlynářích přišlo bydlení
Posledním mlynářem měl být Karel Veselý ze Sloupu. S koncem provozu se pojí také zpráva o požáru v roce 1888, ta však není jednoznačně doložená. Po zániku mletí budova ještě sloužila k bydlení. V roce 1944 v ní podle přehledu větrných mlýnů žili Karel a Marie Šamalíkovi. Po druhé světové válce začala stavba chátrat a postupně se změnila ve zříceninu.
Co ukázal průzkum zdiva
Když bylo zdivo v roce 2013 odkryto, objevily se části obvodových zdí, původní vchod i náznaky vnitřních příček. Díky nim lze rozeznat půdorys a členění budovy, ne pouze neurčitou hromadu kamení.
Na stavbu byly použity místní kulmské droby a prachovce. Některé kameny mají načervenalý odstín, který vznikl zvětráváním oxidů železa obsažených v drobách. I dochovaný materiál tak ukazuje na zdejší horniny, z nichž mlýn postavili.
Nenápadná zastávka na okraji obce
Zřícenina je podle turistických informací volně přístupná. Její současnou podobu tvoří především nízké zbytky zdiva a odkryté půdorysné stopy; původní mlýnské těleso ani větrné zařízení se nedochovaly.