Na místě dnešního sobotínského zámku se nejprve vyráběly pušky, šavle a další kovové zboží. Z průmyslových budov se postupně stalo reprezentativní sídlo rodiny Kleinů a po letech změn také součást rozsáhlého resortu s parkem a rybníkem.
Areál, který začínal jako zbrojovka
Průmyslová historie Sobotína začala roku 1811. Tehdy získal Andreas Eisenbach povolení postavit zde výrobní provozy a od roku 1815 zbrojovka naplno vyráběla pušky, šavle, bodáky i vojenské armatury. Roční produkce podle místních historických podkladů mohla dosahovat až 1 200 pušek.
V roce 1819 továrnu zničil rozsáhlý požár. Eisenbach ji obnovil jako železářský závod. Po jeho smrti podnik zdědil syn Kaspar a v roce 1834 jej prodal hraběti Antonínu Bedřichovi Mitrovskému. Právě za jeho působení se začala měnit funkce areálu; některé prameny připisují Mitrovskému také vybudování zámečku na místě bývalé továrny.
Sídlo podnikatelské rodiny
Vízmberské panství včetně sobotínských železáren koupili v roce 1844 Kleinové. Přeměna objektu v reprezentativní sídlo se obvykle spojuje se 40. lety 19. století, tedy s obdobím po jejich příchodu. Kdo přesně stál za první přestavbou, se v dostupných podkladech neuvádí jednotně. Zámek se každopádně stal sídlem sobotínské větve této podnikatelské rodiny.
Nejprve šlo o jednoduchou jednopatrovou budovu půdorysu ve tvaru písmene L. V 80. letech 19. století prošla výraznou úpravou: přibyla terasa nad rybníkem, mansardové podkroví a členitá fasáda s historizujícími prvky, mimo jiné inspirovanými severskou neorenesancí. Podoba zámku byla dokončena v roce 1892.
Albert Klein si za své trvalé působiště vybral Sobotín. Jeho bratr Franz byl naproti tomu spojen hlavně s vízmberským zámkem, dnešním zámkem v Loučné nad Desnou. Sobotínské sídlo tak sloužilo nejen rodině, ale také jako zázemí podnikání, které výrazně ovlivnilo region a podílelo se i na rozvoji železničního průmyslu.
Park a mauzoleum Kleinů
Součástí proměny sídla byla také úprava okolí. Původní hamerní rybníček se rozšířil na okrasný rybník a kolem něj vznikl přírodně krajinářský park s exotickými dřevinami. Dříve tu nechyběl skleník, kašna ani litinové sochy a další výrobky sobotínských železáren. Dnešní park doplňuje okrasné jezírko a potok; resort nabízí také projížďky na rybníku.
Nedaleko zámku stojí mauzoleum rodiny Kleinů, budované v letech 1881 až 1885 podle projektu vídeňského architekta W. S. Baumheyera. Stavba čerpá z vrcholné italské renesance a ukrývá kapli i kryptu. Její podobu dotváří kopule s lucernou a bohatá sochařská a kamenická výzdoba. Zatímco samotný zámek chráněným objektem památkové péče není, mauzoleum je jako památka evidováno.
Od školy a rekreačního střediska k resortu
Po roce 1945 se využití zámku několikrát změnilo. Sídlila zde mimo jiné lesnická škola a odborné učiliště Jednota. V roce 1967 objekt získal Důl Dukla Havířov a během 70. let sloužil jako rekreační středisko. Na přelomu 80. a 90. let se modernizovalo hotelové zázemí, rybník se upravil na přírodní koupaliště a v parku vzniklo minigolfové hřiště. Později areál upadal a chátral.
Nová etapa začala po roce 2012, kdy se obnovy ujala rodina Hrochových z Bludova. Rekonstrukce se týkala zámku i okolních budov, sklepů a podzemních chodeb, které propojují jednotlivé části areálu. Resort Sobotín se rozkládá přibližně na 15,5 hektaru. Patří k němu zámecký hotel Klein, hotely Sidonie a Josef, pivovar Albert i motorest Permoník.
Co nabízí areál dnes
V areálu jsou ubytovací a gastronomické služby i wellness; konají se tu také svatby a firemní akce. V červenci 2026 nabídku rozšířil Zámecký dvoreček se zvířaty. K vidění jsou tam podle nabídky resortu lamy, kozy, ovce, pštrosi, fretky nebo klokani. Součástí dvorečku je také ptačí voliéra a možnost koupit krmivo.
Zámek nefunguje jako státní památkový objekt s pravidelnými komentovanými prohlídkami. Historii místa přibližuje procházka parkem, návštěva mauzolea i malé Muzeum sobotínských železáren v někdejší slévárně. Přístup do jednotlivých částí areálu a podmínky návštěvy zvířecího dvorečku se mohou měnit podle sezony.