Od Soběnovské přehrady se dá vyrazit na pěší trasu údolím Černé, kolem říčky a technických pozůstatků jejího někdejšího využití. Nádrž nedaleko Soběnova u Kaplice přitom není jen výchozím bodem výletu: od roku 1925 slouží jako součást vodního systému, který přivádí vodu k malé elektrárně. Jde o nejstarší funkční přehradu v jižních Čechách, známou také jako vodní nádrž Hradiště nebo přehrada na Černé.
Od nádrže ke zřícenině Sokolčí
Naučná stezka Údolím Černé začíná u přehrady a pokračuje k vodní elektrárně. Měří přibližně tři kilometry, na její projití si ale vyhraďte dvě až tři hodiny. Cestu zpomalují zastavení i terén. Celkem jich je devět a věnují se mimo jiné přehradě a říčce, geologii údolí, lesům, místnímu mikroklimatu a životu v řece. Dozvíte se také o voroplavbě, Mlýně U dubu a fungování elektrárny.
V okolí trasy leží skalní masiv a zřícenina hradu Sokolčí. Stezka vede po nezpevněném povrchu a na jednom místě je třeba překonat říčku po velkých plochých kamenech. Po dešti nebo při vyšším průtoku může být tento přechod obtížný. Elektrárna je v provozu, a její interiér proto není možné považovat za běžně přístupný.
Jak voda vyrábí elektřinu
Přehrada leží na začátku sevřeného údolí Černé. Její hráz je dlouhá 90 metrů a od dna dosahuje výšky 8,55 metru. Nádrž má rozlohu přibližně 11,2 hektaru a objem 0,172 milionu kubických metrů.
Malá plocha nádrže nebrání tomu, aby voda poháněla elektrárnu: řeka pod hrází překoná během zhruba čtyř kilometrů spád kolem 60 metrů. Voda nejprve protéká štolou a krytým betonovým kanálem do vyrovnávací komory. Pak pokračuje tlakovým potrubím k elektrárně vzdálené více než kilometr.
V elektrárně pracují dvě Francisovy turbíny s instalovaným výkonem 1 472 kilowattů. V posledních desetiletích činila průměrná výroba podle uváděných údajů téměř 4 000 megawatthodin elektřiny za rok, tedy množství odpovídající spotřebě přibližně 1 200 domácností.
Říčka, po které se plavilo dřevo
Před výrobou elektřiny měla voda v Černé jinou důležitou úlohu. V době budování přehrady, které probíhalo v letech 1924 až 1925, se po řece a jejích přítocích dopravovalo dřevo na vorech. Aby vory nemusely proplouvat nádrží, vznikl podél pravého břehu obtokový kanál s vorovou propustí.
Plány počítaly se stometrovou propustí, postavená však byla dlouhá přibližně 70 metrů. Pro voraře představovala průjezd komplikaci a nebyl zcela bezpečný. Přehrada tak připomíná proměny zdejšího využití řeky: od plavení dřeva přes výrobu energie až po dnešní naučnou trasu.
Povodeň a obnova přehrady
V noci ze 7. na 8. srpna 2002 zasáhla vodní dílo největší povodeň v jeho dosavadní historii. Kulminační průtok dosáhl 213 kubických metrů za sekundu. Původní hráz tvořilo kamenné zdivo spolu se sypanou částí a právě ta se pod tlakem povodně protrhla. K situaci přispělo také protržení výše položené nádrže Zlatá Ktiš na Černé. Voda poškodila přibližně dvoukilometrový úsek toku směrem k elektrárně.
Po rozsáhlé opravě se přehrada v polovině 2000. let vrátila do provozu. Sypaný úsek hráze nahradila betonová konstrukce obložená kamenem, díky níž dnes hráz působí jako jednotné kamenné dílo. Úpravy se týkaly také okolí a později byla obnovena naučná stezka údolím.
Proměny nádrže a podmínky v údolí
Nádrž je samostatným pstruhovým rybářským revírem. Při rybolovu platí příslušná pravidla a jsou zde i zakázané úseky, například okolí náhonu malé vodní elektrárny.
V září 2024 byla nádrž po dvaadvaceti letech vypuštěna kvůli odbahnění a čištění. Součástí zásahu byl odlov ryb a odstávka elektrárny. Šlo o tehdejší stav během prací; hladina nádrže i průchodnost stezky se mohou měnit podle provozu a péče o vodní dílo.