Ve Smiřicích stačí krátká procházka, abyste se dostali od výrazné barokní kaple k železniční stanici, která vypadá spíš jako zámeček. Kaple Zjevení Páně stojí v zámeckém areálu a ukrývá cenný obraz Petra Brandla. Osobitou nádražní budovu zase nechal v 19. století z vlastního podnětu a na své náklady vybudovat průmyslník Johann Liebieg.
Kaple, jejíž stavbu přerušila tragédie
Základní kámen kaple položili roku 1699 Jan Josef hrabě ze Šternberka a jeho manželka Marie Violanta z Preüssingu. Už v červnu následujícího roku oba zemřeli a práce se zastavily. Pokračovat se začalo až od roku 1705, za Václava Vojtěcha ze Šternberka. Stavba vznikala v letech 1699 až 1711 a vysvěcena byla 2. října 1713.
Dominantou kaple je zhruba 49 metrů vysoká věž. Kdo stavbu navrhl, není jisté: obvykle se připisuje Kryštofu Dientzenhoferovi, v některých pramenech se objevuje také Jan Blažej Santini. Dostupné podklady autorství jednoznačně nepotvrzují.
Uvnitř se na hlavním oltáři nachází obraz Klanění tří králů od Petra Brandla, který tam byl umístěn roku 1727. Patří k nejvýznamnějším uměleckým dílům ve Smiřicích. Kaple se v roce 1996 stala národní kulturní památkou a oltářní obraz získal tuto ochranu o deset let později.
Koncerty, varhany a různá pojmenování
Rozsáhlá obnova kaple trvala téměř třicet let. Po znovuotevření v květnu 2002 se prostor využívá také ke koncertům a koná se tu hudební festival Smiřické svátky hudby. Právě kulturní program může být příležitostí nahlédnout do interiéru; přístupnost se může měnit.
Varhany postavil v roce 1763 králický varhanář Kašpar Welzel. Roku 1907 je přestavěl Josef Vanický z Třebechovic. Smiřická památka se označuje jako Kaple Zjevení Páně, ale také jako kostel Zjevení Páně či kostel Klanění svatých Tří králů.
Nádražní budova místo obyčejné výpravny
Železniční stanice vznikla v souvislosti s rozvojem Pardubicko-liberecké dráhy a místního průmyslu. První zastávku se strážním domkem z roku 1857 brzy vystřídala výraznější výpravní budova. Johann Liebieg ji nechal v roce 1864 postavit podle vlastních představ.
Romantický vzhled jí dává nesouměrný půdorys, věžovitá nárožní část i nápadné schodišťové křídlo. Schodiště překonává takzvaný zvířecí příkop a jeho klenba se označuje jako kobylí hlava. Celek proto působí spíše jako menší lovecké sídlo než jako běžné nádraží.
Za pravděpodobného autora návrhu je považován liberecký stavitel a architekt Gustav Sachers. Do Smiřic byl roku 1864 povolán také kvůli úpravám zámku, autorství nádražní budovy však není definitivně doloženo. Dochovaný objekt tvoří pouze jižní křídlo původně zamýšleného rozsáhlejšího projektu; plánované honosnější severní křídlo se nepostavilo.
Procházka od zámeckého areálu k železnici
Nádražní budova podle turistických podkladů není kulturní památkou, její architektonické řešení je však mimořádně osobité. V roce 2007 získala zvláštní ocenění v anketě Nejkrásnější nádraží České republiky. Z veřejně přístupného prostoru stanice si ji lze prohlédnout zvenčí, při fotografování je třeba respektovat bezpečnostní pravidla železnice.
Kapli i nádraží lze spojit do krátké procházky po Smiřicích. Cesta může vést zámeckým areálem a parkem, přes Tyršův most nebo k dalším zastavením místní naučné stezky. Dvě stavby přibližují odlišné etapy vývoje města: šlechtické sídlo a barokní zbožnost i nástup železnice a průmyslu v 19. století.