Se sloupským zámkem je kaple svatého Jana Nepomuckého propojená cestou dlouhou přibližně půl kilometru. Začíná u zadní brány zámeckého parku a vede lipovou alejí na sever od zámku. Už samotné umístění stavby připomíná, že krajina kolem ní byla spojená s panstvím Kinských.
Kaple na konci aleje
Josef Jan Maxmilián Kinský nechal kapli postavit v letech 1738 až 1740; vysvěcena byla roku 1740. Její poloha vytváří výrazné propojení se zámeckým parkem a zároveň ji zasazuje do okolní krajiny. Pro návštěvníka je tak cesta k památce součástí zážitku stejně jako samotná stavba.
Kapli tvoří centrální osmiboké jádro, k němuž přiléhá obdélný závěr a čtvercové přístavky. Ty slouží jako oratoř a sakristie. Členitý půdorys se od jednoduchého uspořádání, které si člověk může představit u malé venkovské kaple, výrazně liší.
Výzdoba s odkazem na Kinské
Sochařské práce i vnitřní vybavení jsou dílem Antonína Brauna, synovce Matyáše Bernarda Brauna. Na průčelí je erb Kinských a socha svatého Jana Nepomuckého, jemuž je kaple zasvěcena. Doplněny jsou alegorickými postavami Víry a Naděje.
Výzdoba odkazuje jak k náboženskému účelu stavby, tak k jejím zakladatelům. Erb připomíná rod, který kapli financoval a jehož dějiny se později do jejího příběhu promítly ještě výrazněji.
Od sakrální stavby k rodovému pohřebišti
V roce 1795 byla kaple upravena na pohřebiště členů rodu Kinských. Vedle místa bohoslužby se tak stala také prostorem rodové paměti. Pohřben tu byl i Filip Josef Kinský, který zemřel roku 1827; k pohřbu došlo následující rok.
Po roce 1945 kaple i její okolí chátraly. Zprávy z tehdejší doby popisovaly špatný stav stavby a nedostatek peněz na opravy, nevypovídají však spolehlivě o její současné kondici. Aktuální přístupnost interiéru ani stav cesty nejsou bezpečně potvrzené.