Jen kousek od skalního hradu Sloup se v lese skrývá divadlo, v němž krajina tvoří část scény. Pískovcový masiv ukrývá průchody do zákulisí, před jevištěm se zvedá svah s hledištěm a skalní stěny určují podobu celého areálu. Lesní divadlo je přístupné také mimo představení, takže si ho lze prohlédnout jako zastávku při výletu po okolí.
Scéna vznikla díky místním divadelníkům
Historie divadla začala v roce 1920 založením Divadelního spolku Sloup. Vedl jej profesor Rudolf Ringel a soubor nejprve vystupoval v sále místního hotelu. Brzy se ale začalo hledat místo pro vlastní scénu. Výstavbu podpořil majitel lesního pozemku, hrabě Augustian Kinský, stejně jako podnikatelé a továrníci z Nového Boru. Na stavbu se podařilo získat 50 000 korun českých.
Práce probíhaly v roce 1921 a divadlo slavnostně otevřeli na svatodušní neděli. První inscenací byl Potopený zvon německého dramatika Gerharta Hauptmanna. Stavitelé využili členitý skalní masiv: vytesali do něj průchody a vstupy do zázemí. U jeviště přibyla pískovcová věž, kterou s gotickou branou spojovala kamenná zeď.
Hlediště na svahu pojalo tisíce diváků
Publikum sedávalo na dřevěných lavicích na protějším svahu. Prameny se v údajích o kapacitě rozcházejí, uvádějí přibližně 1 600 až 2 000 míst. Na tehdejší poměry šlo o rozsáhlý areál, kde se hrály činohry, opery i operety. V programu se objevily například Čarostřelec a Cikánský baron.
Při prohlídce jsou patrné nejen zbytky kamenných staveb, ale také dřevěná scéna, skalní průrvy a svah, který sloužil jako hlediště. Skály zde nejsou jen kulisou: poskytují zákulisní prostory, formují uspořádání divadla a ovlivňují jeho akustiku.
Od chátrání k obnově
Po druhé světové válce se areál dočkal oprav v letech 1957 až 1959. Obnovilo se jeviště, vyměnily lavice a upravily vstupní brány. V šedesátých letech však divadelní provoz postupně ustal a areál podle obecních podkladů zcela zdevastoval.
Na jaře 2004 se do obnovy pustili obyvatelé Sloupu. Vybudovali nové pódium, přivedli elektřinu přípojkou dlouhou přibližně 300 metrů a připravili lavice pro zhruba 250 diváků. Z písku a nepořádku vyčistili také skalní chodby. Obnovené divadlo se otevřelo 3. června 2004 vystoupením dětí z místní základní a mateřské školy.
V následujícím roce vznikla nová věž a stěna s gotickou branou, sestavená z 330 pískovcových kvádrů. Postupně přibylo osvětlení, lavičky a úpravy přístupové cesty. Vichřice na začátku roku 2007 uvolnila skalní blok, který poškodil pódium. Následně dostala scéna nové dřevěné jeviště, schody a stěnu se šindelovou stříškou. Během prvních šesti obnovených sezon se v divadle odehrálo podle obecní bilance 115 představení.
Lesní zastávka poblíž dalších výletních míst
Divadlo leží na úpatí Lužických hor, na okraji Ralské pahorkatiny. Výlet lze spojit s návštěvou skalního hradu Sloup, Samuelovy jeskyně, rozhledny Na Stráži nebo Modlivého dolu. Z obce vede k areálu upravená lesní cesta se schody, zábradlími a lavičkami, místy je však terén nerovný. Bezbariérovost není potvrzena.
Skalní zákoutí mohou připomínat přírodní prolézačky, při pohybu po nich je ale třeba dávat pozor. Lesní divadlo nemá pravidelnou otevírací dobu jako muzeum; mimo kulturní program slouží spíše jako volně přístupná zastávka při procházce.
Letní program pokračuje
Součástí Kulturního léta 2026 byl program od 3. července do 28. srpna. Nabídl pohádky, komedie, koncert i hostující soubory. Na programu byly například Brouk Pytlík, Tři mušketýři, Kytice a Princ a Večernice.