V zalesněné krajině jižně od Skorkova na Vysočině se nad zemí nejvýrazněji ukazuje šoupátková komora někdejšího vodárenského zařízení. Její kamenné zdivo, nárožní pilíře a cimbuří působí spíš obranně než technicky. Vodojem přitom vznikl kvůli zásobování obce pitnou vodou.
Voda putovala samospádem
Projekt připravil inženýr Václav Špitálský, který navrhl také skorkovský gravitační vodovod. Ten využíval přirozený pohyb vody z výše položeného zdroje, a nebylo proto nutné spoléhat pouze na čerpání. Součástí zařízení byly dvě podzemní studny a nadzemní šoupátková komora.
Studny se nacházejí na jižní straně komory. Cihlové valené klenby chrání shora dusaný jíl a zemina, k větrání slouží dvě ocelové trubky. Podzemní části tak zůstávají skryté, zatímco komora propojuje technické řešení s výraznou podobou stavby.
Komora s podobou malé pevnosti
Na fasádě se střídá kámen a cihly, doplněné hrubě opracovanými bosovanými kvádry. Pod atikou vede zubořezová římsa a horní část zdobí nárožní pilíře s pseudocimbuřím. Nad vstupem je vytesané označení VODOJEM a letopočet 1912.
Původní plochou střechu později vystřídala pultová. Zachovalo se však kamenné ostění někdejšího vstupu a stavba si uchovala podstatnou část historického vzhledu. Právě architektonické provedení, zachování bez rozsáhlejších úprav a umístění v lesní krajině patřily k hodnotám, které byly při památkové ochraně oceněny.
Vodárenské zařízení i kulturní památka
Skorkovský vodojem byl prohlášen kulturní památkou v prvním čtvrtletí roku 2017. Národní památkový ústav jej tehdy označil za plně funkční součást obecního vodovodu. Tento údaj dokládá stav v době památkového zápisu, nikoli současné potvrzení provozu.
Vodojem se nachází v katastrálním území Skorkov u Herálce. Veřejná přístupová trasa, parkování ani možnost prohlídky interiéru nejsou doloženy; s volným vstupem dovnitř proto nelze počítat. Při případném pohledu na stavbu je třeba zůstat venku a nevstupovat do areálu ani nenarušovat jeho provoz.