Šilheřovice nabízejí výlet, při kterém se během jediné trasy střídají betonové vojenské objekty, historické sídlo s rozsáhlým parkem a chráněný les. Okružní naučná stezka vede jižním okolím obce a míjí několik míst, která připomínají rozdílné kapitoly zdejší krajiny. Zatímco pěchotní sruby odkazují k napjaté době před druhou světovou válkou, zámecký park vypráví o šlechtickém panství, jeho reprezentaci i technickém zázemí.
Trasa mezi opevněním a zámkem
Jednou z výrazných zastávek jsou pěchotní sruby Černý les a U pískovny. Oba objekty patří k československému opevnění budovanému ve 30. letech 20. století. V dnešní poklidné krajině působí jako připomínka období, kdy se stát připravoval na obranu hranic a Evropa směřovala k další válce.
Stezka následně pokračuje k šilheřovickému zámku a přilehlému parku. U její délky se v podkladech objevují rozdílné údaje, přibližně od sedmi do deseti kilometrů. Pro orientaci slouží obec Šilheřovice a areál zámku; konkrétní podobu trasy je dobré před cestou zkontrolovat v mapě nebo u obce.
Park vybudovaný jako okrasa i zázemí panství
Dějiny zámeckého parku jsou úzce spojené s vývojem šilheřovického panství. Zámek získal rod Rothschildů v roce 1844 a za Anselma Salomona Rothschilda se park výrazně rozrostl. Sloužil nejen k reprezentaci, ale také jako hospodářsky promyšlená součást šlechtického sídla.
Obec uvádí první konkrétní zmínku o parku z roku 1836. V průběhu dalších let v něm vznikla trojice umělých vodních ploch: jezírko pod zámkem, jezírko u loveckého zámečku a Evelinino jezírko. Právě u něj stojí romantická brána s kamenným sousoším divočáka, které patří k nápadným prvkům zdejší scenérie.
V parku se dochovaly také lovecký zámeček, původní kotce pro lovecké psy, kašny a vodopád. Součástí někdejšího provozu bylo rovněž zařízení pro zavlažování. Od 60. let 19. století se voda čerpala z řeky Odry do vodojemu, odkud pokračovala k vodárenské věži a dále k parkovým jezírkům. Romantický vzhled areálu tak vznikal společně s náročným technickým systémem, který umožňoval jeho údržbu.
Historická krajina uprostřed golfového areálu
Část dnešního parku využívá golfové hřiště. Jeho plochy procházejí kolem hlavních historických míst, takže zámek, lovecký zámeček, jezírko, vodopád i někdejší psinec tvoří součást současné podoby areálu. Park tím neztratil historickou stopu, zároveň však dostal nové využití.
Golfový areál má vlastní návštěvní režim a některé části nemusí být vždy volně přístupné. Při pohybu v jeho okolí je proto nutné řídit se značením, provozními omezeními a pokyny správce.
Černý les chrání přirozený porost
Přírodní protějšek zámecké krajiny představuje okolí Černého lesa. Přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic I. zabírá 8,1433 hektaru a chrání přirozený pralesový porost typický pro Oderskou nížinu. Poprvé byla vyhlášena v roce 1970.
Rezervace a zámecký park přitom nejsou totéž. Park je člověkem vytvořená krajinářská kompozice spojená s historií panství, zatímco Černý les chrání lesní ekosystém s přirozenějším charakterem. I díky tomu stezka během jednoho výletu ukazuje několik podob okolí Šilheřovic: obranné dějiny u bunkrů, aristokratickou kulturu a technické dědictví u zámku i hodnotnou přírodu v lesních úsecích.
Zámecký park Šilheřovice navíc podle Moravskoslezského kraje patří k největším parkům svého druhu v regionu. V blízkosti rezervace je nutné držet se veřejně přístupných cest a respektovat ochranu přírody; v golfovém areálu platí jeho vlastní pravidla a omezení.