Lesní stezka vede po stopách Jana Husa
Zřícenina Kozího hrádku leží necelé čtyři kilometry od historického centra Sezimova Ústí a zhruba šest kilometrů od Tábora. Dá se k ní dojít pěšky, dojet na kole nebo přijet autem. Prohlídka tu nevede zachovanými hradními sály: návštěvníci si skládají představu o sídle z obrysů nádvoří, příkopu a zbytků zdiva. Zaujmout může také pohled do středověké studny.
Okolím hradu prochází přibližně 850 metrů dlouhá naučná stezka s deseti panely. Věnuje se dějinám Kozího hrádku i Janu Husovi a doplňují ji komiksové a interaktivní prvky. Trasa je určena pěším a má střední náročnost. U areálu je lesní restaurace s venkovním dětským hřištěm.
Výlet lze prodloužit k Sokolské mohyle, která připomíná Jana Žižku z Trocnova, nebo pokračovat do Sezimova Ústí či Tábora. Hrádek tak může být samostatným cílem i jednou ze zastávek při poznávání míst spojených s husitstvím.
Útočiště, kde Hus kázal a psal
Jan Hus dorazil na Kozí hrádek na začátku léta 1413 poté, co musel odejít z Prahy. Přijali ho Jan a Ctibor, synové Viléma z Újezda, kteří tehdy panství drželi. Hus se tu setkával s lidmi z okolí a podle tradice kázal v nedalekém lese, v místě později spojovaném s lípou.
Na hrádku také napsal nebo dokončil několik významných textů. Patří k nim Postilla a spisy O svatokupectví, O církvi a O šesti bludích. Na jaře 1414 se nakrátko vrátil do Prahy, potom pobýval znovu v Sezimově Ústí. Dne 15. července odešel z regionu na hrad Krakovec a později se vydal do Kostnice.
Důvod, proč Kozí hrádek opustil, není znám. Jako možná vysvětlení se uvádějí smrt hostitele nebo šíření moru, obě varianty však zůstávají nedoložené.
Jak vypadal hrad a co odhalil výzkum
Kozí hrádek byl menším šlechtickým sídlem rozděleným na dvě části. Stál na úzkém výběžku u rybníka Jezero a ze tří stran ho obepínal příkop široký až kolem dvaceti metrů. Přes něj vedl dřevěný most a k samotnému vstupu ještě most padací.
V areálu bývala dvě nádvoří, obytná hranolová věž, kuchyně, sýpka, strážnice, hospodářské budovy i sklepní prostory. Do skály byla vyhloubena studna, která je podle současných údajů hluboká 13,5 metru. Předhradí doplňoval dřevěný pivovar a pravděpodobně také stáj.
Povrchové průzkumy a geofyzikální měření pomohly odhalit další části hospodářského zázemí. Hrad tak nebyl jen opevněným bodem, ale sídlem, které potřebovalo prostory pro zásoby, výrobu i každodenní provoz.
Od zániku k archeologickým nálezům
V roce 1438 hrad vyhořel a krátce poté ho písemné prameny označují za pustý. Za pravděpodobnou, nikoli jistou příčinu se považuje tažení žoldnéřského vojska Albrechta II. Habsburského při obléhání Tábora. Po husitských válkách připadl Kozí hrádek městu Táboru. V 16. a 17. století se jeho zdivo postupně rozebíralo a použilo na stavby v nedalekých Měšicích.
Větší zájem o zříceninu se probudil v 19. století. První výraznější odkrývání začalo roku 1886 z podnětu historika Augusta Sedláčka. Od roku 1899 se výzkumu intenzivně věnoval učitel ze Sezimova Ústí Josef Švehla. Během zhruba patnácti let shromáždil více než 250 předmětů, mimo jiné keramiku, mince, oštěpy a dětské hračky. Nálezy jsou dnes uloženy v táborském muzeu.
Kozí hrádek získal status národní kulturní památky v roce 1962 a od roku 1991 patří městu Sezimovo Ústí. V letech 2020 až 2022 se zde uskutečnily etapy lokálních oprav zdiva s podporou Jihočeského kraje.
Akce na konci sezony
Na 26. září 2026 je připravováno zakončení sezony nazvané Hurá na hrad! Uzamykání Kozího hrádku. Program má zahrnovat kostýmované i večerní prohlídky. Termín a program je před cestou potřeba ověřit, stejně jako návštěvní dobu a vstupné.