Kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích stojí za pozornost především díky neobvyklému spojení několika stavebních období. Zatímco interiér dnes výrazně formují barokní fresky a oltáře, v západní části lodi se dochovalo raně gotické cihelné zdivo. Loď je dlouhá více než 26 metrů a doplňuje ji trojboce zakončený presbytář se dvěma gotickými kaplemi.
Nejstarší zdivo a takzvaná sezemická vazba
Nejstarší část kostela se nachází na západě lodi. Cihly jsou zde kladeny charakteristickým způsobem, který se označuje jako sezemická vazba. V jedné řadě se střídají dvě podélně uložené cihly s jednou cihlou položenou napříč a následující řady jsou posunuté o čtvrt cihly.
Zdivo se obecně datuje do 13. století. U západní části lodi se někdy uvádí přesnější období kolem let 1270 až 1280, datování však není ve všech podkladech shodné. I bez podrobného studia stavby je patrné, že dnešní barokní vzhled vyrůstá z výrazně staršího základu.
Připomínka zaniklého cisterciáckého kláštera
Historie kostela souvisí s ženským cisterciáckým klášterem Panny Marie, který v Sezemicích vznikl přibližně v polovině 13. století. Přesný rok založení ani jméno zakladatele nejsou spolehlivě doloženy. Klášter měl vlastní hospodářské zázemí, k němuž patřil mlýn, rybí sádky a také vinice.
Rozhodující pohromu přinesly husitské války. Roku 1421 byl klášterní areál zničen a z původních staveb se dochovalo jen málo. Kostel přežil a postupně se proměňoval; dnes slouží jako farní a je nejvýraznější připomínkou někdejšího kláštera. Přesné rozmístění jeho původních částí se ovšem nedochovalo. Vyprávění o podzemní chodbě, která měla spojovat klášter s vinicí, patří spíše k místnímu podání než k doloženým dějinám.
Gotické kaple s erbovními svorníky
Jižní kaple svatého Antonína vznikla přibližně v polovině 14. století a původně mohla být zasvěcena Panně Marii. Severní kaple svaté Anny byla vybudována zřejmě v letech 1380 až 1390.
V obou kaplích se zachovaly erbovní svorníky. Připomínají vazby na šlechtické rody spojované s Dobruškou, Opočnem a Kostomlaty, samy však nepotvrzují, kdo přesně klášter založil ani kdo financoval jednotlivé části kostela. U severní kaple se objevuje také možnost napojení na parléřovskou huť Václava IV.; toto autorství ale není jistě prokázané.
Barokní interiér s Kramolínovými freskami
Výraznou proměnou prošel chrám po roce 1726, kdy se začalo s jeho barokními úpravami. Do této etapy patří hlavní oltář s bohatou sochařskou výzdobou i severní a jižní boční oltář, jejichž vznik se klade přibližně do poloviny 18. století.
Nejvýraznější podívanou v interiéru představují nástropní fresky Josefa Kramolína z roku 1784. Pokrývají loď i presbytář a vytvářejí působivý protiklad k přísnějšímu gotickému zdivu a kaplím. Při prohlídce tak lze v jednom prostoru sledovat raně gotickou konstrukci, pozdější gotické detaily i velkorysou barokní výzdobu.
Dřevěná zvonice a zvon z roku 1553
V sousedství kostela stojí mohutná osmiboká dřevěná zvonice s cibulovou střechou. Je vysoká přibližně 15 metrů a ukrývá čtyři zvony. Nejstarší pochází z roku 1553 a nese mimo jiné vyobrazení sezemického městského znaku.
Stáří samotné zvonice není jisté. Některé výklady její vznik kladou už do první poloviny 16. století, jiné připouštějí mladší původ ve 20. letech 18. století. Ke kostelu patří také historická fara, uváděná jako budova čp. 1.
Kostel je farním objektem, takže možnost vstupu mimo bohoslužby se může měnit. Konkrétní režim proto poskytuje Římskokatolická farnost Sezemice nebo město.