Od vlaku k řece, přes vodu přívozem a pak vzhůru na zalesněnou ostrožnu. Výlet ke zřícenině Zlenice nabízí víc než samotné prohlížení hradního zdiva: v jednom dni se dá spojit cesta podél Mnichovky, převoz přes Sázavu i odpočinek u vody. Hláska, jak se hradu běžně říká, stojí nad soutokem obou řek a její věž se mezi stromy objevuje už z podhradí.
K hradu pěšky i přes řeku
Jednou z možností je vystoupit na zastávce Zlenice, která leží u Sázavy. K molu odtud dojdete přibližně 400 metrů. Přívoz spojuje zlenickou stranu řeky s areálem Senohrabské plovárny. Loď Hláska je replika historické pramice z roku 2010 a najednou uveze nejvýše deset lidí. Nemá pevný jízdní řád: na molu se na ni mává. Provoz závisí na sezoně a počasí.
Kdo chce vyrazit na hrad přímo pěšky, může začít na nádraží v Senohrabech. Ke zřícenině vede zhruba dvoukilometrová cesta po žluté značce, případně o něco delší trasa podél Mnichovky. Poslední část vede přes dřevěnou lávku a pokračuje strmější stezkou. Kočárky se sem proto nehodí a terén může být náročný také pro lidi s výrazně omezenou pohyblivostí. Po dešti bývají obtížnější příkopy a lesní svahy.
Areál je volně přístupný a vstupné se neplatí. Z vrcholu ostrožny se otevírá pohled na řeku, zatímco mezi stromy zůstávají čitelné fragmenty hradu.
Hrad střežil cestu i brod
Zlenice vznikly na přelomu 13. a 14. století, případně až v první polovině 14. století; prameny se v přesném datování rozcházejí. První písemná zmínka o zdejším rodu pochází z roku 1318. Hrad později vlastnil například Ondřej IV. z Dubé, významný šlechtic, který zastával úřad nejvyššího sudího Českého království. V roce 1377 se Zlenice staly královským manstvím.
Umístění na ostrožně nebylo náhodné. Hrad kontroloval okolní komunikace a podhradí navazovalo na brod mezi Lštěním a pražskou kotlinou. Řeka tak měla pro zdejší život praktický význam: pomáhala chránit sídlo a zároveň umožňovala překonávat krajinu. Později se stala také základem hospodářského a rekreačního života v údolí.
Co zůstalo z Hlásky
Hrad tvořilo předhradí a vlastní jádro. Vstup chránil příkop s věžovitou branou, další obranné prvky obepínaly jádro s parkánem. Hlavní stavbou byl čtverhranný donjon, tedy velká věž, kterou obklopovala palácová křídla. Dnes se nejlépe zachovalo torzo této věže a zbytek brány do hradního jádra. Původní rozsah stavby pomáhají odhadnout také příkopy, terénní hrany a další úseky zdiva.
Zřícenina nebyla doplněna do domnělé původní podoby. Její působivost spočívá právě v tom, že zůstává neúplná a z velké části autentická. Okolní les navíc nechává vyniknout tomu, co se dochovalo.
Hrad zanikl za poděbradských válek při vojenských akcích v letech 1463 až 1465. Archeologické nálezy ukazují na ostřelování: patří mezi ně kamenné prakové a dělové koule, hroty kuší, deformovaná olověná střela z hákovnice i šipky zápalného šípu. Zda Zlenice přesně dobyla vojska Jiřího z Poděbrad, ale písemné prameny jednoznačně nepotvrzují.
Od brodu k říčním lázním
Po návštěvě hradu stojí za pozornost také podhradí. V místech dnešních říčních lázní býval brod, později tu fungoval například mlýn a hamr. Zázemí u řeky se postupně proměnilo v oblíbené výletní místo Posázaví. Senohrabská plovárna nabízí odpočinek u vody, občerstvení a podle sezony také koupání či možnost stanovat ve vlastním stanu.
Dějiny plovárny jsou spojené s návštěvami řady osobností kulturního života. Patřili k nim spisovatelé Max Brod, Franz Kafka a Franz Werfel i herci Vlasta Burian a Hugo Haas. Tato část minulosti se váže k říčním lázním, nikoli přímo ke středověkému hradu. Místo tak připomíná proměnu někdejšího brodu nejprve v hradní zázemí a později v rekreační cíl.
O zříceninu se starají už desetiletí
O obnovu Zlenic pečuje od roku 1995 Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice ve spolupráci s obcí, archeology a památkáři. Práce zahrnují konzervaci zdiva, údržbu cest i statické zajišťování ohrožených částí. Obec v roce 2025 podpořila opravu paty věžovitého paláce. V roce 2026 si spolek připomněl třicet let péče o zříceninu; v podhradí se 18. července konal benefiční festival Oživlý středověk.
Trasu lze prodloužit ke zřícenině Staré Dubé.