Na kovovou galerii zavěšenou ve skalním svahu se na Riegrově stezce vstupuje jen několik metrů nad hladinou Jizery. Konstrukce měří 77 metrů a vede přibližně 5,5 metru nad řekou. Je jedním z výrazných míst výletu, který spojuje úzkou soutěsku, lesní svahy i technické stavby.
Z Bítouchova do Podspálova
Riegrova stezka prochází přírodní rezervací Údolí Jizery mezi Bítouchovem u Semil a Podspálovem. Hlavní nástupní místa jsou spojená se Semilami a Bítouchovem. Trasa vyznačená červenou turistickou značkou měří podle KČT Semily 5,5 kilometru a byla slavnostně otevřena 10. října 1909.
Cesta se střídavě drží říčního břehu a stoupá lesními svahy kolem skalních stěn. Někde se údolí otevře do výhledu, jinde se stezka sevře mezi skálou a vodou. Kromě visuté galerie prochází také tunelem vyraženým ve skále. Na protějším břehu vede železniční trať, jejíž několik tunelů je z trasy dobře vidět.
V Podspálově na výlet navazuje Palackého stezka. V místě stojí také vodní elektrárna postavená v letech 1921 až 1926. Její náhon je dlouhý přibližně 1 300 metrů.
Vyhlídka a stopy vody ve skále
Jedním z cílů na trase je Krkavčí skála, kde je zřízená vyhlídka. Samotné údolí se zařezává do pestré směsi krystalických a vyvřelých hornin. Ve skalách se vyskytují například metadiabazy, zelené břidlice, keratofyry a metamorfované tufy. Odlišná odolnost hornin se podílela na vzniku členitých stěn, teras i soutěsky.
Geologické souvislosti přibližuje naučná stezka vedená po Riegrově trase. Její okruh měří přibližně pět kilometrů a lze ho projít v obou směrech. Při sestupu k řece si lze všimnout také takzvaných obřích hrnců: prohlubní ve skalním dně, které voda postupně opracovávala spolu s unášenými kameny.
Rezervace s bučinami i peřejemi
Přírodní rezervace Údolí Jizery má rozlohu přibližně 124,5 hektaru a zasahuje do několika katastrálních území. Chrání skalní soutěsku, acidofilní a květnaté bučiny, suťové lesy i rostliny, které rostou na skalních terasách a ve štěrbinách. V přirozenějších lesních porostech se objevuje javor klen, lípa malolistá a místy také jedle bělokorá. Mezi zdejší rostliny patří například kapradinka skalní, lomikámen trsnatý vlnatý, náprstník velkokvětý a violka dvoukvětá.
Kamenité koryto a štěrkové náplavy jsou prostředím pro vranku obecnou. U řeky lze zahlédnout ledňáčka říčního, skorce vodního nebo konipasa horského, v lesích a na svazích pak například datla černého, pěvušku modrou a včelojeda lesního. Údolí Jizery je součástí evropsky významné lokality Údolí Jizery a Kamenice v soustavě Natura 2000.
Co čekat od cesty
Členitý terén je důvodem obout pevnou obuv; za mokra mohou některé úseky klouzat. V rezervaci je třeba zůstávat na značené trase a nezasahovat do skalních ani říčních biotopů. Průchodnost stezky mohou dočasně omezit eroze nebo sesuvy.