Kostel svatého Jeronýma najdete na severní straně náměstí 7. května v Sedlci, který je dnes částí města Sedlec-Prčice. Při procházce kolem něj lze sledovat několik stavebních období: od románského jádra přes gotické úpravy až po novorománskou loď z konce 19. století. Překvapení čeká také uvnitř, kde se dochovala secesně pojatá výmalba.
Od románské věže ke gotickému presbytáři
Počátky kostela se kladou do 11. nebo 12. století. Národní památkový ústav řadí jeho románské jádro konkrétněji do třetí čtvrtiny 12. století; v písemných pramenech je stavba doložena nejpozději roku 1352.
Nejvýraznějším pozůstatkem nejstarší fáze je západní věž. V jejích vyšších částech zůstaly části dvou řad sdružených románských oken se sloupky. Hlavice zdobily jednoduché řezby ptáka, který zobá bobule. Věž byla roku 1874 upravena a zvýšena, později dostala štíhlou jehlanovitou střechu.
Ve 14. a 15. století kostel prošel gotickou přestavbou. Původní polokruhový presbytář nahradil polygonální závěr tvořený třemi stranami osmiúhelníku a doplnila ho gotická klenba s kamennými žebry. V 17. století pak křížová klenba vystřídala původní plochou dřevěnou konstrukci lodi. Tehdy kostel získal také vysokou příkrou střechu krytou prejzy.
Nová loď z konce 19. století
Starší loď přestala kapacitně stačit, a proto byla v letech 1898 až 1899 zbořena a nahrazena větší novorománskou stavbou. Její projekt připravil Václav Schweizer, okresní inženýr ze Slaného. Nová část byla dokončena 31. července 1899 a 1. října téhož roku se kostelu dostalo slavnostního požehnání.
Právě při této přestavbě vzniklo dnešní spojení historické věže a gotického presbytáře s novou lodí. O několik let později přibyly varhany z dílny Em. Š. Petra. Při pohledu z náměstí tak vedle sebe vynikají románské, gotické i historizující prvky.
Secesní výzdoba a další památky uvnitř
Interiér přitahuje pozornost secesní výmalbou. Místní turistické materiály ji označují za zřejmě jedinou kostelní výmalbu tohoto stylu v České republice; jde však o tvrzení, které je třeba brát s rezervou. V 50. letech 20. století byl interiér přemalován a jeho dřívější podobu zachycuje dochovaná fotografie.
Z vybavení se zachovala románská žulová křtitelnice. Na bočních oltářích jsou obrazy malíře Josefa Vojtěcha Hellicha. Pod dlažbou se nacházejí kostelní hrobky, v nichž byli pohřbíváni Radečtí z Radče na Uhřicích, Mitrovští z Nemyšle a další šlechtické rody z okolí. Pohřbeni zde byli také někteří faráři a významnější místní učitelé.
Dějiny 20. století připomíná osud zdejších zvonů. Původní zvony byly zrekvírovány za první světové války. Čtyři nové z roku 1924 odvezli během druhé světové války a ve věži zůstal jen umíráček. Dnes jsou v ní zvony Jeroným, Marie a Václav a malý umíráček.
Kostel u někdejšího hřbitova
Areál kostela je památkově chráněný a jeho vymezení zhruba odpovídá ploše původního hřbitova. Patří k němu také kříž jižně od stavby. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1855, jeho okolí však nadále připomíná historické centrum někdejšího městečka.
Kostel slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Sedlec-Prčice. Díky poloze u náměstí ho lze spojit s procházkou po Sedlci a Sedlec-Prčici, například s prohlídkou historické radnice nebo rodného domu hudebníka Josefa Jelínka. Pravidelné bohoslužby se zde konají, běžná turistická otevírací doba ale uvedena není. Prohlídku interiéru je proto třeba domluvit s farností. Kostel není bezbariérově přístupný.